Jak na diagnostiku a léčbu svalových zranění

Někdo si na náledí zlomí nohu, jinému je zase zlomeno srdce a náledí v tom žádnou roli hrát nemusí. A protože všichni dobře víme, že sval se zlomit nedá, budeme ve článku řešit svalová zranění, nikoliv zlomeniny. (Vyjma toho zranění srdečního svalu, s tím musíte za jinými odborníky.)

Poškození svalu může vzniknout v podstatě dvojím způsobem – akutním traumatem (úrazem) a chronickým přetěžováním, kdy bolestivá porucha je již klinickým projevem přetečení poháru trpělivosti daného svalu s chováním jeho majitele.

Poškození může mít několik stupňů a správná léčba závisí na jejich určení (a tím pádem na délce jejich hojení). Asi se shodneme na tom, že v situaci, kdy něco napraskne, to asi tak úplně nechce, abyste to napínali (fyzika), ale ani stlačovali (mechanika), protože to pak bolí (fyziologie) a to jakože hodně moc (zkušenost).

Jestli si myslíte, že při úrazech se jedná jen o zranění svalu, tak zpozorněte. Může se vám také stát poškození fascií (jojo, ty potvůrky jsou účastny skoro u všeho, co se v těle šustne) a (nebo) nervů. Pokud si sval natrhnete v jeho neúměrném protažení, nemůžete čekat, že se bude jednat o izolovanou poruchu. A pokud se bude léčit jako izolovaná svalová porucha, rozhodně se může stát, že to nebude tak úplně efektivní.

Proč ke zranění svalu dochází?

Ke svalovým poškozením dochází z několika příčin. Mezi ty nejčastější patří:

• nedostatečné rozcvičení před zátěží
• nedoléčené předchozí zranění
• sval je příliš zkrácený
• sval je příliš slabý
• sval je chybně zapojen do pohybového vzoru
• sval je příliš zkrácený, slabý a chybně zapojen do pohybového vzoru

Většina lidí svůj sport nedostatečně kompenzuje. Nebo ho vůbec nekompenzuje. Nebo vlastně ani nesportuje, prostě si poranění udělají jen tak mimochodem, když se třeba snaží doběhnout tramvaj. Jednoduše sval zatíží nad rámec jeho možností (= sval slabý, šalina daleko).

Několik let jsem spolupracovala s fotbalisty. Jejich hamstringy bych vám (ne)přála vidět. I když se o tom stále mluví, píše, diskutuje a někde i huláká, výsledek je mnohdy stejně chabý jako hamstringy některých z nich. A přitom už několik let víme, že k tomu, aby byly tyto svaly na zadní straně stehen zdravé, je třeba, aby byly protažené, silné a koordinované. U fotbalistů až příliš často vidíme hamstringy nejen zkrácené, ale i slabé. Říkáme tomu „oslabení na terénu zkrácení“. A které že svaly to mají fotbalisté úrazem nejčastěji poškozené? Voilà – jsou to hamstringy. (Poznámka z praxe: Podobný stav hamstringů najdete u velké části chronických vertebropatů, schválně se na to zkuste zaměřit.)

Typy svalového zranění

Svalové zranění dělíme na několik stupňů, ne všechny zdroje se v označení shodují. Ale to nevadí, vezmeme to tak jednoduše, jak jen to jde. Svalová zranění dělíme na:

• mikrotrauma
• natržení
• kompletní přetržení (svalu nebo šlachy)

Mikrotrauma

Jedná se o poměrně diskrétní poškození svalu, ve kterém nepřiměřenou zátěží vznikne mikrotrauma (jemné natrhávání) vláken, na které sval reaguje stažením. Typickým projevem je tzv. „svalová horečka“, kdy postižený má problém sednout si na toaletu a v duchu si spílá, že těch dřepů ve fitku mohl udělat o něco méně.

Vzniknout může akutně přímo při provádění nepřiměřené zátěže, nebo se do něj můžete „dospat“ a projeví se až za den nebo dva.

Ihned po takovéto nepřiměřeně intenzivní zátěži se nedoporučuje strečink, který má tendence trhlinky ještě více rozšiřovat. Proto po extrémnějším výkonu se protahovaní doporučuje odložit o řádově několik hodin.

Léčba většinou není nutná, bolesti odezní do několika dnů, jen je třeba dát si pozor na to, proč problém vznikl, upravit tréninkovou jednotku, plus zařadit více kompenzačního cvičení. A pokud už něco dělat nutně musíte, můžete zkusit přiměřené nahřátí plus přiměřenou masáž.

Natržení svalu

Oproti mikrotraumatu se natržení projeví akutně vzniklou bolestí, daný člověk je schopen místo přesně ukázat (je jasně ohraničené), bolest je prudká, ostrá (jako by tam bodl jehlu nebo zarazil nůž). Ve většině případů sval reaguje ochranným stažením. Trhlina ve svalu, která vznikne, může být v těžších případech již viditelná na ultrazvuku.

Léčba trvá dle velikosti poškození a stavu tkáně (plus věku majitele svalu). Měkké tkáně, kam řadíme také svaly, se běžně hojí v rámci týdnů, tedy něco mezi cca 2- 6 týdny, abych uvedla nějakou tu hodnotu.

Při vzniklém natržení sval rozhodně neprotahujeme (je tam přece ta trhlina) a ani nemasírujeme. Při úrazu totiž ve většině případů dochází k porušení cév a masáží bychom mohli podpořit další krvácení.

Dříve plošně používané pravidlo PRICE se nyní pozměnilo. Původní ochrana (Protection), klid (Rest), chlazení (Ice), komprese (Compression) a zvednutí (Elevate) se nyní uvádí spíše jako princip PEACE pro akutní a LOVE pro chronická poranění (jak příjemně romantické).

PEACE: Protect (ochrana), Elevate (zvednutí), Avoid anti-inflammatory modalities (vyhnutí se léčbě zánětu – myšleno jako omezení léků s protizánětlivým účinkem), Compress (komprese) a Educate (informovanost o léčbě).

LOVE: Load (zatěžování), Optimism (veselá mysl – tak tohle je u zraněných sportovců hodně komplikovaná část), Vaskularisation (prokrvení) a Exercise (cvičení).

V léčbě je třeba umírněnost a trpělivost. Přimět divokého sportovce k nezatěžování zraněného svalu je v mnoha případech možné snad jen jediným způsobem – a to za pomoci topiče a jeho lopaty s lokálním anestetickým účinkem (zde bych skvělé autory divadla Járy Cimrmana drobně poupravila – já bych u té lopaty čekala anestetický účinek celkový). Každopádně se sportovci bývá potíž. Bohužel v ordinaci nemám topiče a ani tu lopatu.

V akutním stavu můžeme použít laser nebo distanční elektroléčbu (tzv. VAS), stejně tak je vhodné použití kineziotejpů. V další léčbě je stěžejní si uvědomit, že ve svalu vzniká jizva. Jizvu je třeba rozvolnit, aby v pohybu netahala. Proto se po ukončení léčby (= srůstu tkání) volí jako technika válcování (používání masážních rollerů).

Rolování po srůstu tkáně je přímo do místa předpokládané jizvy, ovšem válce můžeme zařadit do terapie prakticky ihned po zranění, ale pozor – ne na bolestivý sval. Jedeme v řetězci, do kterého je sval zakomponován, ale vynecháme ho a bolestivé místo necháme v klidu dohojit.

Velice zajímavé výsledky jsou také s technikami, které ošetřují po úrazu fascie (opět – nebudeme rejpat do zraněného místa, ale v celém řetězci se vyřádit můžeme).

Někdy je uvedená léčba důležitá také jako určitá psychická podpora. Kdo kdy pracoval se sportovci, dobře ví, že naprosto nejpříšernější je pro ně rada „nedělejte nic“, to pak mají sklon k výrazným nervovým dysbalancím.

Přetržení svalu

Charakteristická je úplná ztráta funkce svalu společně se silnou bolestí a rychle se vytvářejícím otokem. Jedná se o velice vážný stav, který je nutno okamžitě řešit s lékařem. Pokud to sportovec odmítá, pohrozte mu tou lopatou.

Decollement

Speciálním typem svalového poranění je decollement. Jedná se o zranění se vznikem dutiny mezi jednotlivými vrstvami měkké tkáně (uvedeno na obrázku). Toto zranění velice rádo vzniká při prudkém protažení tkáně, například při provedení skluzu u fotbalisty. Tkáně se prudce napnou a pokud jsou zkrácené, tak se jednotlivé vrstvy od sebe škubnutím oddělí. Do vzniklého prostoru se nalije krev a to způsobuje tlak a bolest. Léčba je vypuštění hematomu a komprese tkáně.

Problémem je, že ne vždy se decollement správně diagnostikuje. Dá se totiž poznat na ultrazvuku pouze v akutní fázi, když už se hematom vstřebá, nic viditelného tam být nemusí (a ne vždy je možnost dostat zraněného sportovce ihned na vyšetření, co si budeme povídat).

Sportovec po ustoupení potíží začne zatěžovat a potíže jsou po nějaké době opět zpět. Typické jsou časté recidivy, kdy bolestivý projev v klidu ustoupí (hematom se vstřebá) a při zatěžování se po nějaké době zase objeví (hematom se vytvoří), takové hanebné déjà vu to je, jen bez jakéhokoliv dalšího úrazu. O tom, jak je to frustrující, netřeba hovořit. Někdy není zbytí, v akutní fázi je nutné hematom vypustit, do zraněného místa použít tkáňové lepidlo a provést kompresi.

Jak poznat hojení svalového zranění

Pokud – stejně jako já – nemáte ultrazvuk, tak je třeba poznat, co se ve svalu děje, nějak jinak. A to jinak znamená klinicky, tedy dle projevů. Asi se shodneme, že pokud sval bolí při běžné chůzi, asi nebude ještě úplně zdravý, že ano. Pokud už při běžném pohybu o něm „nevíme“, a doba hojení odpovídá tomu, že tkáně už mají v tomto směru hotovo, můžeme zkusit sval zatížit. Testování se provádí ve dvou fázích, přičemž je mezi sebou nemůžeme zaměňovat.

Fáze I – koncentrická

První testovací fází je koncentrická síla, tedy sval nutíme jít do stažení. Vždy pohyb zkusíme nejprve bez vnějšího odporu, a několikrát zopakujeme. Pokud zasažené místo nebolí, zkusíme přidávat odpor ve směru plánovaného pohybu. Pokud se tedy jedná o hamstringy, přikládáme ruku na kotník / lýtko a nutíme sval zabrat. Přiměřeně, přiměřeně, odpor postupně navyšujeme. Pokud nebolí, paráda, můžeme jít na fázi číslo dva. Pokud bolí, tak nemá žádný význam fázi číslo dva zkoušet, mohli bychom provést více škody než užitku.

Fáze II – excentrická

Druhou fází je testování excentrické svalové síly, kdy sval testujeme v jeho výkonu do brždění. U zmiňovaných hamstringů tedy přikládáme odpor sice na stejné místo, ale sílu zvýšíme tak, že sval protahujeme, zatímco testovaný se danému pohybu brání, a tím jej zpomaluje. Pokud je přítomna bolestivost, tak můžeme s jistotou říci, že to není ještě úplně zlaté a pokud sportovec vlítne do zátěže podobně nadšeně jako štěně ohaře do vzrostlého jetele, je riziko opětovného zranění větší než velké.

Závěrem

Závěr si pojmeme super jednoduše, vypíchnu pár bodů, protože stejně už víte všechno:

• Pokud bolí chůze, nezačneme běhat, že. (Logické, ale v praxi málokdy dodržované. Vždyť už včera bylo pozdě!)
• Pokud při zátěži dochází k narůstání bolesti, musím ubrat.
• Pokud bolí excentrická fáze testování, není sval zhojen na 100 % (nebo jizva není ošetřená na 100 %).
• U nekontaktně vzniklých úrazů je třeba vždy vyřešit spouštěč.
• V akutní fázi neužívat antiflogistika (např. ibalgin, ibuprofen, brufen apod.), které zpomalují tkáňové hojení.