Jak na zdraví

Definice zdraví je možná drobet jasnější než definice štěstí („muška jenom zlatá“), ale zase ne o tolik. Protože, co je to zdraví? A jak ho můžeme získat / případně udržet? A jde to v dnešní době vůbec?

Pokud se podíváme na obecně používané definice, moc slavné to není. Jedna z definic zní, že zdraví je nepřítomnost nemoci. No, asi se shodneme, že je dost pravdy na tom, co řekl pan doktor Hnízdil: „V 21. století neexistují zdraví lidé, pouze nedokonale vyšetření lidé“. Ano, pokud se lidské tělo prožene důmyslnými zobrazovacími metodami, zjistíme, že každý z nás „něco má“. Ale přesto se můžeme cítit dobře, či dokonce zdravě.

Lidské tělo je nesmírně komplikovaný a důmyslný aparát, který s pečlivostí švýcarského hodináře řídí nepředstavitelné množství pochodů, a občasná odchylka v tom množství nemusí nutně znamenat nemoc.

Další z definic tvrdí, že zdraví je pocit tělesné, dušení a sociální pohody. Prosím pěkně, kdo z nás to má? Pokud fyzično funguje subjektivně bez poruch, současně může být pnutí psychické, či třeba partnerské / rodinné. A to jako v tom případě jsme všichni (možná s výjimkou dalajlamy) nemocní?

Já bych to viděla takto: zdraví jsme, pokud se cítíme dobře, máme energii do života a jsme bez limitů tuto krásnou energii využít (pondělní rána mají výjimku). S přibývajícím věkem je třeba samozřejmě přizpůsobovat své požadavky svým fyziologickým limitům, to je jasné.

Mně po čtyřicítce přestalo jít běhání, dohnal mě můj úraz z mládí a běh mi jednoduše víc bral, než dával. Byl to sice boj, ale nyní (po šestačtyřicítce) si říkám, proč jsem to tehdy vlastně tak moc řešila. Protože spokojeně žít můžu i bez běhu. Svižná procházka je taky skvělá. A ano, cítím se v kondici a i zdravě. Řekla bych, že pravidlo, které říká, že převažuje-li dobré nad špatným, jsme dobře, je skvělým vodítkem.

Nemoc a zdraví totiž není je o fyzičnu. Naprosto stěžejní totiž je, co si o daném stavu myslí naše hlava. Pokud si myslí, že jsme na tom špatně, budeme na tom špatně. Tím nikoho nenavádím k tomu, aby bagatelizoval své případné dysfunkce či choroby, je ovšem dobré je přijmout s racionálním nadhledem (pokud to jde), protože jakékoliv dlouhodobé negativní emoce tomu zrovna dvakrát neprospějí, co si budeme povídat.

Příklad: moje diagnóza celiakie mě naštvala na začátku. Hodně. Nyní jsme spolu více než 13 let a já už to vůbec nevnímám. Naopak si ji chválím, že mi pomáhá, protože když jsem byla vloni po opravdu hodně dlouhé době na dovolené u moře, tak mě zachránila před zavalením dokonalými dezerty, které lahodily jistě ne pouze oku. Řeknete si, jé, to je krásné, máte na to chuť, ale víte, že to jíst nemůžete, a tím to skončí. A z dovolené pak nevezete několik kilo navíc (nemyslím tím dárky v kufru). Takže vlastně výhra, že ano.

Mozek si realitu určitým způsobem „ohýbá“, nebo jinak řečeno „přizpůsobuje“, informacím, které má. Pokud budeme přesvědčení, že máme vážnou nemoc, tak, i když ji mít nebudeme, zcela zdravě se cítit nebudeme. Vzpomínám na pacienta, jehož sestře diagnostikovali z mého pohledu snad tu nejhorší nemoc, kterou nám může život přinést – amyotrofickou laterální sklerózu.

Když to maximálně zjednoduším, představte si situaci, kdy mozek je naprosto a zcela v pořádku, vše vnímáte, skvěle vám to myslí, ale tělo je od krku dolů ochrnuté. Ochrnuté včetně bránice, tedy člověk je dnem i nocí napojen na umělou plicní ventilaci. A přitom vnímá naprosto vše zcela jasně a do detailů. Měli jsme pacientku s touto diagnózou v nemocnici, tak to dobře vím.

Zmiňovaný pán přišel s naprosto zvláštními příznaky, které – aspoň si to myslím – byly fyzickým vyjádřením toho, jak si představoval, že se tato nemoc začíná projevovat. On se totiž tak moc obával toho, že tuto nemoc má, že kategoricky odmítal jít na testy. A přitom si o této diagnóze přečetl vše, co bylo dostupné.

Je naprosto v pořádku, že každý z nás uvažuje jinak a pokud převažuje dobrý výsledek, je to uvažování dobré. Nejsem příznivce horoskopů, astrologie mě míjí (zato astronomii mám ráda velice), ale něco vám řeknu. Určité charakteristiky jsou asi skutečně dány. Jsem beran a výborně mě charakterizuje slovní spojení „hlavou proti zdi“. Pokud bych byla v situaci, ve které se nacházel zmiňovaný pacient, bych vůbec neváhala a na tu diagnostiku bych šla okamžitě.

Nejistotu totiž nesnáším, to raději zcela jasnou, i když vysoce negativní zprávu. Protože mám pocit, že s tím už můžu nějak pracovat, vím, jak jsou karty rozdány. Ale každý to máme jinak, chápu. Jen bychom neměli sami sobě svými rozhodnutími ubližovat.

Co tedy dělat pro zdraví?

1. Psychická pohoda

Jak již bylo řečeno, bez podpory naší hlavy se budeme jen těžko vnímat zdravé. Chtějme být přítomní, převážně pozitivní a hlavně – a to zdůrazňuji – vděční. Udává se, že pocit vděčnosti je zásadní pro to, abychom se cítili dobře. Deníky vděčnosti mají svůj smysl, já deník (už) nemám, ale do diáře si občas píšu, co pěkného se mi za daný den stalo. Jsem zastánce klasických diářů, i když píšu jak opice po obrně.

Víte, která emoce umí nejvýraznější negativní (pře)ladění mysli? Je to pocit viny. Ano, každému z nás se někdy stalo, že se něco nepovedlo, někomu jsme (nechtíc) ublížili, udělali jsme něco, co se nedělá. Pokud jsme se snažili chybu napravit a poučili jsme se z ní, není třeba se v tom rýpat. (Jasně, mám sklon k úzkostem, říkejte mi něco o rýpání, jsem v tom mistr. Co s tím?)

Doporučení:

• Jak se nerýpat? Jednoduše – mozek je třeba zaměstnat něčím, co ho nutí přemýšlet (třeba čtení knihy, nebo něco vytvářejte, prostě se na něco soustřeďte). Mozek není nadarmo rodu mužského – zvládne jen jednu věc (nic proti vám, pánové).
• Vyhýbejte se přemíře negativních zpráv a negativním lidem.
• Když už jsme u toho, nezapomeňte pilovat a posilovat již zmiňovaný osobní pocit vděčnosti a taky určitou finanční gramotnost (nesoulad s penězi je velice často příčinou psychických a z toho plynoucích fyzických potíží, i když to spousta lidí vůbec netuší).
• Pokud se cítíte opravdu hodně špatně, udělejte pro někoho dobrý skutek. Nevěřili byste, jak moc to pomůže. Vám.

2. Spánek

Ono se to hezky píše o psychické pohodě, ale pokud se dostatečně nevyspíte, tak to nepůjde. A už se nám to skládá – chronická únava – bez „drajvu“ – zvýšené vnímání bolesti. To vše rozhodně zdraví neprospívá. Veděli jste, že kvalitní spánek umí přelaďovat receptory bolesti? A že když se několik nocí nevyspíme dobře, bolest můžeme vnímat subjektivně jako vyšší, než odpovídá realitě?

Doporučení:

• Základ: pravidelnost. Stejná doba usínání i probouzení. (Ano, i o víkendu. Nebo aspoň „spánkově hřešit“ jen občas.)
• Požadavek: kvalita. Není výhra, být přesně v danou hodinu „na značkách“ a koukat do stropu. Obecně by měly převažovat dobré noci nad těmi špatnými. Pokud se v týdnu častěji dobře nevyspíte, než vyspíte, a jedná se o dlouhodobý stav, je to třeba řešit. Bez debat.
• Hodnocení: ráno se cítit dobře. A ideálně se budit před budíkem (spontánně se probudit, ne, že vám kocour dělá v těsné blízkosti hlavy dynamické rošambo, jako ten můj lajdák).
• Všichni víme, že koukat večer do mobilu / tabletu / počítače má své limity. Tak se jich držme.

Kvalitní odpočinek v provedení našeho Matouše

3. Strava

Ono je to všechno pěkné, že se snažíte cvičit, ale pokud tělo nemá z čeho svaly stavět, tak to asi nepůjde. Je mi záhadou, proč tolik lidí naprosto automaticky tuto část sebe-péče přehlíží a konzumuje něco, co se výživné stravě nepřibližuje ani zdaleka.

Abyste mě správně pochopili – nejsem dogmatik a dobře vím, že každé tělo potřebuje něco jiného, ale snad se shodneme na tom, že žijeme ve světě kauzality, kdy příčina vede ke vzniku určitého následku. A to, jak vypadáme, jakou máme váhu, jak se cítíme – je výslednicí příčin. Je na každém z nás, aby analyzoval problém a řešil ho. Bez vůle a vytrvalosti to ale nepůjde, to je třeba si přiznat. Minimum lidí má zdraví a kondici ve středním a vyšším věku zadarmo.

Vzpomeňte taky na slova Lucifera v pohádce S čerty nejspou žerty – „a pozor na alkohol“! Kouření a drogy snad zmiňovat nemusím.

Doporučení:

• kvalitní potraviny (více přírodní, méně průmyslově zpracované)
• každý den skutečně nemusí být maso
• každý den skutečně musí být zelenina a kvalitní bílkoviny
• občas ryba a budete jako rybička
• doplnit vitamín D, omega 3 nenasycené mastné kyseliny a další, co je třeba
• prostě přemýšlejte nad tím, co jíte a neodbývejte se

Více rad u odborníků, já nejsem odborník na výživu. A pokud máte nějaké chronické problémy se zažíváním, tak je nepodceňujte, taková zánětlivá onemocnění střev umí velice hezky „vykreslit“ bolesti kloubů. Třeba taková bolest kolen je tomu velice přiznivě nakloněna.

Domácí proteinové housky se semínky (bezlepkové). Výborné a navíc hned hotové.

4. Cvičení

Přiměřené cvičení je nutností, o které se nediskutuje. Zdravý pohyb by měl dokonale snoubit 3 základní pilíře – flexibilitu, sílu, lépe řečeno koordinovanou sílu a kondici. Ono je totiž dost důležité, zda daný cvik uděláte chvilku a nebo uděláte vícekrát, dle toho, co chcete posílit a jakou funkci zlepšit.

Lákavě vypadající internetové výzvy mnohdy vedou k opačnému extrému – na piedestal je postavena kvantita, kvalita jde stranou. Vzpomínám si při v této příležitosti na pacienta, který v covidu v klikovací výzvě doklikoval na 40 kliků a do ramenního impingementu. Což docela bolelo. Přiměřenost je i zde určujícím parametrem.

Doporučení:

• různorodost a přiměřenost. Ne nadarmo se říká, že sportem ku zdraví / sportem k trvalé invaliditě (s výjimkou šachové hry). Tím pomyslným děličem je právě přiměřenost a „funkčnost“. Hezkým ukazatelem je radost z pohybu. Taková ta zdravá radost. Krásný vzor je dítě – to se hýbe přesně tak, jak mu vyhovuje a většinou s úsměvem od ucha k uchu. A už jste viděli dítě, které by spontánně dělalo stále dokola pouze jeden pohyb?
• cvičit bychom měli to, v čem jsme pomyslně slabí. V realitě to bývá naopak – většinou cvičí lidé primárně to, co jim jde a to, co jim nejde, tomu se vyhýbají. A to je velká, opravdu velká chyba. Hypermobilní ženy by měly mimo jógu (která jim zcela jistě hezky jde), dělat také silový trénink (stačí s vlastní vahou). A extrémně zkrácení muži, by mohli zařadit nějaký ten strečink. Ne, to není sprosté slovo, přísahám!

5. Pohyb venku / otužování

Tento bod možná mnohé překvapí. Nedám dopustit na chůzi venku, v přírodě. Samotná chůze je nenahraditelná, ale chůze venku má ještě mnohem víc benefitů, než chůze např. na pásu. Chůze venku totiž spojuje pohyb, který je našemu tělu zcela vlastní a pohyb mimo interiér. Nevěřili byste, kolik lidí svůj život tráví v naprosté převaze „uvnitř“ – doma / v autě / v práci / ve fitcentru či sportovní hale (v tom lepším případě). A zase pozpátku v práci – auto – doma. A jídlo, včetně nákupů, je mnohdy donáškou. Pohyb venku prakticky není. Začínáte chápat, proč máme tolik alergií a chronických dechových potíží?

Venku na procházce ráda sahám na kůru stromů (když nikdo není v dohledu). Kdy naposledy jste přejeli rukou po trávě nebo se jemně dotkli květiny? Kontakt s přírodou je pro naše zdraví zásadní, jsme součástí přírody. Odtrženost nevede k ničemu dobrému.

Doporučení:

Je zajímavé, jak vnímání změní hudba ve sluchátcích. Mám hudbu ráda a ráda ji poslouchám. A něco vám poradím. Když už se do té přírody dostanete, dejte sluchátkům pauzu. Je nepředstavitelný rozdíl ve vnímání, když posloucháte zvuky kolem sebe. Už chápete, proč se zvuky přírody nahrávají a lidé si je pouští? Protože je to uklidňující a uzemňující.

Já to dělám tak, že dokud jdu mezi domy nebo po poli, tak hudbu poslouchám. Jakmile vejdu do lesa, sluchátka mají pohov. I když vám to bude připadat „ezo“, zkuste to. Zpomalí vám to ten vnitřní pocit neustálého neklidu, ve kterém mnohdy žijeme. A taky se občas zhluboka nadechněte! Jarní vzduch je úžasně voňavý.

Fotka ze čtvrtka. V autě jsem cestou na školení strávila více než 5 hodin. Když jsem večer přijela domů, věděla jsem, že i když jsem unavená, potřebuji jít ven. A tak jsem šla. A bylo opravdu krásně, i když sluníčko bylo už nízko. Ty barvy, ty vůně!

V létě mám v plánu skočit do otužování. Jsem člověk pohodlný, se sekyrkou v zimě mě u jezírka nepotkáte (navíc neumím sekyrku použít). Studenou vodu nemám ráda, ale v létě se to snese. Už jsem „tam byla“ jakože ve sprchování úplně studenou vodou (kohoutek nadoraz), ale pak jsem z toho vystoupila a už nenastoupila. V létě je ideální příležitost zase začít, tak to mám v plánu.

Otužování je krásným stimulem pro imunitu. A dostupným.

Závěr

Jak být v dnešní době zdravým člověkem? V naprosté většině ohledů to máme snadné – jsou dostupné kvalitní potraviny, možností k pohybu je spousta. Informací je tolik, až o ně člověk zakopává. Negativem je všudypřítomný stres, ale i s tím se dá pracovat. Hlavní je, že mnohdy je náš stres modulovatelný – tedy špatná práce se dá změnit, ubližující partnerství ukončit, toxické rodinnné vztahy s pomocí psychologa řešit…

Máme volbu aktivně řešit to, co nás trápí. Ne vždy se podaří vše, ale velkou část změnit můžeme. Jistě znáte Motlidbu za klid Reinholda Niebuhra: „Bože, dej mi klid, abych přijal to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu, a moudrost, abych rozeznal jedno od druhého.“ I když člověk třeba není věřící, tu hloubku tam jistě cítí.

Dnes to bylo spíše filozofické, příště zase více fyzio.