Následující text je spíše zamyšlením určeným především směrem k odborníkům. Týká se včerejšího zákroku v ordinaci a týká se aplikace tejpu u muže s diagnózou komplexní regionální bolestivý syndrom (dříve Sudeck či algodystrofický syndrom).
CRPS – Complex Regional Pain Syndrome označuje stav, kdy po úrazu (typicky zlomenině) dojde ke komplikacím v hojení, které se projevují jako nepřiměřená bolest, otok či poruchy hybnosti. Časté je antalgické držení končetiny a výrazná kineziofobie.
Patogeneze není zcela zřejmá. Někdy je v anamnéze nesedící, tlačící sádra, jindy komplikované kostní hojení, často se zánětem. Svou roli mohou hrát i psychické faktory a to zejména nocebo ze strany lékaře. Vliv bude mít také určitá predispozice autonomního nervového systému.
Tento syndrom probíhá ve 3 fázích:
Celková doba vývoje je cca 6 – 12 měsíců. Bez léčby může v každém ze stadií přetvávát měsíce i roky. Bolest může být spouštěna nejen taktilně, ale také vizuálními či akustickými vjemy, či psychickou tenzí.
Tento text není o popisu KRBS. Jde o to, že příznaky, jak jsem dnes zjistila, mohou být v místě jiném, než je úrazem bezprostředně postižená oblast a zřejmě je možné k jejich modulaci použít kineziotape.
Primární problém pacienta, který za mnou včera dorazil, byla bolest kolene a jeho nestabilita, která přetrvává od doby komplikovaného úrazu z roku 2008. Anamnézou však vyšla najevo ještě další potíž. Velice nepříjemný, svíravý pocit v oblasti pod vnitřním kotníkem stejnostranné končetiny. V obuvi zas až tolik nevadí, zato „když jdu bosky do bazénu, mám pocit, že se z toho zblázním“. Jakýkoliv tlak na kůži pocit umírňuje, bez ponožek či bot se stává intenzita vjemu neúnosná. Po úrazu diagnostikováno jako KRBS, bez reakce na akupunkturu, magnetoterapii a další léčbu.
V částečném kineziologickém rozboru jsem mmj. zjistila omezení pohybu do plantární flexe a výrazně omezenou proprio/exterocepci obou chodidel. Řešeno standardním pohybovým plánem.
V taktilním vyšetření vysoce nepříjemný jemnější dotyk, tlak nevadí, naopak ulevuje. Mimo KRBS zde tedy máme také potíž změněného senzitivního vnímání, což řešíme podobně, jako u jizvy – taktilním otužováním.
Tak to byl takový hokus pokus. Pokus o využití principu vrátkování v míše. Kdo se nechytá, to je to, že když se praštíte, začnete si místo okamžitě třít. Je totiž jen určitý objem informací, kterou senzitivní nerv může dopravit do míchy a tím třením ten bolestivý vjem trochu „naředíme“.
Tejp jsem zkusila nalepit intuitivně v tahu cca 60 – 70 %. (Pacienta jsem nefotila, přikládám rekonstrukci na vlastní noze.) Očekávaný efekt – při došlapu tah za tejp, který bude dráždit kůži.
Co jsem nečekala bylo to překvapení – „já to fakt cítím míň“! Výhoda – můžeme nosit do vody, tedy problém nepříjemné chůze bosky do bazénu vyřešen. A uvidíme, co udělá ten pohybový plán, taktilní otužování a terapie se zrcadlem. Ale o tom zase někdy příště.
To je tak, když máte řešit koleno a celou terapii se zaseknete na noze. Stává se, no.
P. S. Pokud byste chtěli mít v mailu echo o všem, co se tady šustne, zaregistrujte se k odběru novinek. Sice upozornění dávám na facebook, ale pokud sledujete více stránek, nemusí se vám vždy zobrazit.