3 TOP testy na propriocepci

Trápí vás bolesti zad, kyčle, kolene, či ramene? Vše souvisí se vším a žádné místo v lidském těle nehraje samo pro sebe. Řetězce se táhnou přes svalové či fasciální tkáně do z pohledu laika naprosto nepravděpodobných míst a proto někdy terapie tzv. funkčních poruch pohybového aparátu připomíná případ pro malé šedé buňky mozkové Hercula Poirota.

Velká část propriocepčních receptorů je v chodidle. Ptáte se proč tam jsou, a co tam dělají? Jedná se o takové hlásiče pro mozek, které informují o pozici, zatížení, obecně stavu nohy a také o charakteru povrchu pod chodidlem.

Na základě těchto informací mozek upravuje napětí svalů, balanci a vůbec naše celkové pohybové chování. (Což velice dobře zná rodič, který za šera plnou vahou stoupne na kostičku lega zákeřně umístěnou v místě, kde takové kostičky nemají co dělat. Reakce je celotělová a více než živá, že?)

Chodidlo a propriocepce

Chodidlo je vysoce zajímavá součástka lidského těla. Jak pregnantně vyjádřil Leonardo da Vinci „lidské chodidlo je stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo“. Bohužel většina populace v chodidlu umělecké dílo nevidí a chová se k němu jako k onuci. Kdo neví, co to onuce je, dohledá si. Cimrmanologové ví.

Chodidlo tvoří 26 kostí, více než 100 vazů a svaly v celkové délce kolem 5,5 metrů, pokud by někoho napadlo je poskládat do řady za sebe. To už je působivé, co říkáte? A na této sofistikované stavbě, která využívá princip klenby, která se zatížením zpevňuje, se pohybujeme. Tedy žádná statická placka v botě, ale dynamická struktura, která ke správné funkci potřebuje, abyste ji vnímali. A vnímáte ji? Opravdu? A mohla bych to vidět?

1. Základní test propriocepce chodidla

Ve stoje se postavte na jednu nohu. Pokud již v této fázi vypadáte, jako byste požili, a pohybovým projevem hravě předčíte třtinu ve větru se klátící, dále ani nepokračujte a vězte, že vaše propriocepce zjevně odjela na dlouhodobou dovolenou.

Pokud stoj na jedné noze bez potíží zvládáte, zkuste zavřít oči. Počítejte vteřiny stoje, než musíte oči otevřít, či si unožit, protože nestabilita je již nadlimitně vysoká. A teď pozor. Nejde jen o kvantitu, tedy počet sekund. Naprosto zásadní je kvalita. Jak ji poznáme? Test ukončujeme v případě, že:

• prsty na noze se zatnou do podložky (=pokrčí se),
• chodidlo ztrácí opěrné body,
• trup je nestabilní a naklání se (viz obr. výše).

Test samozřejmě provádíme na obou končetinách. Norma se uvádí mezi 10 – 20 sekundami, což je, vzhledem k tomu, co vidím v ordinaci, mnohdy naprosto nereálný požadavek. U sportovců, kteří běhají, či je běh součástí jejich sportu (fotbal, basket, atletika apod.), tvrdohlavě trváme na hladinách vyšších, tj. mezi 15 – 20 s, jakkoliv se jim to nelíbí.

Pozn. Na noze, kterou používáte preferenčně k fázické hybnosti (je to ta, kterou do něčeho kopnete, či kterou dáváte do kalhot jako první) může test vyjít trochu slabší a nevadí to.

Pokud je ale situace opačná, tj. na na vaší stojné noze test vyjde horší, než na fázické noze, tak na to pozor!

2. Test dynamické funkce

V pozici jako byste stáli na laně (chodidla za sebou v zákrytu – jako na obr.), nastavte váhu na 50 % na obě chodidla (tj. zátěž je stejná na přední i zadní noze) a zpevněte trup. Nyní se pokuste o pomalý (a malý) úklon na jednu / druhou stranu. Poté zkuste rotaci (na obě strany). A nezapomeňte pozici nohou vyměnit.

Pokud se objeví zatnutí prstů jako je uvedeno v testu výše, či jiné znaky nestability, test není splněn. A co teprve se zavřenýma očima! To je terno! Také si už říkáte, že toto prostě MUSÍTE zkusit?

Pozn. Je normální, že jedna pozice pro vás bude snadnější, než druhá. Záleží, zda je vpředu fázická nebo posturální dolní končetina. Na druhou stranu, nemělo by to být úplně rozstřelené, chápeme?

3. Test koordinace

A nyní si vyzkoušíme chodidlovou houpačku. Na jedné noze, samozřejmě – na obou to přece umí malé dítě, no ne?

Chodidlovou houpačku provedeme v menším rozsahu a to tak, že se „houpáme“ a střídavě se stavíme na špičku a na patu. A nejde nám jen o to, zda houpačku na jedné noze vůbec provedeme, ale také o to, co při tom bude dělat trup. On by totiž nic moc dělat neměl, měl by být napřímený a v pohodě. Třtiny musí z kola ven (a cvičit a makat).

U cvičení propriocepce pozor na vyšší riziko pádu u lidí, kteří mají poruchu v periferních nervech, což se děje u osob trpících cukrovkou, roztroušenou sklerózou, těžkými útlaky nervů např. velkým výhřezem.

Pozn. Předávkování vitamíny skupiny B, zejména pyridoxinem (B6) může vést k poruchám propriocepce. Hodně tohoto vitamínu je např. v preparátu Milgamma, a proto nemusí někomu jeho užívání „sednout“.

Tak jak jste na tom? Prošli jste testy, nebo si teď zhrzeně okusujete nehet a přemýšlíte o svém dalším osudu? Nechte ty nehty a zkuste s tím něco udělat. Můžete cvičit testovací pozice – už tím si propriocepci zlepšíte. Cíleně také zpevňujte střed těla – chodidlo a core jsou vysoce propojené funkční jednotky (proto by se měly u dětiček s plochýma nohama cvičit také jiné segmenty, než jen ty nožky).

V létě choďte bosky (nemyslím po betonu či dlažbě, mám na mysli trávu, kamínky apod.), v okolí třeba najdete bosochodecký chodníček! Nebo si vyrobte domácí pomůcku z plechu na pečení, do kterého nasypete kamínky, a na které budete pochodovat třeba při čištění zubů. Choďte na pedikúru, či se sami o nohy dobře starejte. A taky si je občas namasírujte! Chodidla jsou vaše kořeny a pokud se o ně nebudete starat… tak se pak nedivte, že to s vámi vypadá, jak vypadá.

Starat se o propriocepci chodidel je nezbytně nutné, pokud jste po operaci na dolní končetině. A je vcelku jedno, zda se jedná o operaci palce, kolene, či kyčle. Celou kapitolu jsem tomu věnovala v knize Po operaci kolena – domácí cvičení a rehabilitace. Tak to nepodceňujte!