Fascinující fascie. Proč by měly fascinovat i vás

Fascie. Jsou všude a vše mají na svědomí. Ano, trochu přeháním. Ale moc ne. Víte, že nějaké fascie máte? A proč jsou tak důležité? Hned vám vysvětlím, proč byste to vědět rozhodně měli.

Není to tak dávno, co se fascie vnímala pouze jako blána, která pokrývá sval a je přítomna zřejmě proto, aby nám řádně lezla na nervy, když se snažíme odblanit maso určené k večeři. Fascie byla vnímána pouze jako obal svalu a hotovo.

Fascie, jak ji známe z kuřecího masa

Co je to fascie

Nyní již víme mnohem víc. Fascie se dělí na povrchovou a hlubokou, každá má jinou funkci. Na většině míst v těle jsou tyto vrstvy oddělené, ale ne všude. Například na tváři, dlaních a chodidlech jsou srostlé. Ono by to totiž třeba na noze nebylo moc příjemné, pokud by jednotlivé vrstvy po sobě klouzaly. Taková běžná chůze by pak mohla být napínavou anabází s velice nejistým výsledkem.

Povrchová fascie

O povrchové fascii se tvrdí, že je „spojením s vnějším světem“. Dříve se mělo za to, že tuto funkci má kůže, ale povrchová fascie se na tom podílí také více než zdatně. Tato vrstva má bohatou propriocepci, podílí se na termoregulaci a metabolismu. Vedou jí krevní a lymfatické cévy a nervy. O fascii se tvrdí, že je periferním efektorem autonomního nervového systému (= vykonavatelem toho, co „chce“ sympatikus nebo parasympatikus).

Zajímavost: Patologie na této úrovni může dle určitých studií způsobovat nechvalně známý komplexní bolestivý regionální syndrom (dříve Sudeckova algodystrofie). Ošetření povrchové fascie by tak mohlo být zajímavým léčebným vstupem.

Hluboká fascie

Obaluje svaly a vstupuje do jejich jednotlivých vrstev a úponů. Společně se svaly, klouby, cévním a nervovým zásobením a motorickou jednotkou, která danou oblast inervuje, tvoří tzv. myofasciální jednotku, která pohyb nejen vykonává, ale určitým způsobem také ovlivňuje a řídí.

Hluboká fascie umožňuje přenos napětí, jeho distribuci a zpětnovazebnou kontrolu (zejména v registraci směru tahu).

Její funkce je velice těsně propojena s funkcí svalů a umožňuje přenos bolesti od místa původního spouštěče. Pokud pochopíme funkci fascií, pochopíme do hloubky větu pana profesora Lewita týkající se léčby funkčních poruch: „Kdo léčí v místě bolesti, je ztracen“.

Kdy se používá léčba fascií?

  • dysfunkce čelistního kloubu
  • bolesti hlavy
  • tinitus (pískání v uchu)
  • vertigo (závratě)
  • whiplash injury (bolest hlavy a krku po dopravní nehodě)
  • stavy po operacích hrudníku
  • ramenní impingement
  • syndrom rotátorové manžety
  • epicondylitis (např. tenisový loket)
  • syndrom karpálního tunelu
  • výhřezy plotének
  • bolestivá kostrč
  • distorze kotníků
  • plantární fascitóza (patní ostruha)
  • a spousta a spousta dalšího

Léčba fascií

Pozn. Následující část směřuji spíše ke kolegům fyzioterapeutům či lékařům, které zajímá, jaké máme možnosti ošetření fascií.

S velkou pravděpodobností už o tom určitě něco víte. Pokud pracujete se sportovci, používáte zřejmě válec (roller), válcování je totiž metoda, která fascie ovlivňuje také. Někdo zase zná fasciální nože – dost drastické ošetřování, které není pro každého, ale určitě je efektivní. Takový flossing je něco mezi tím – pružné škrtidlo ošetří i poměrně hluboké vrstvy tkání a úplně jemná metoda to také zrovna není.

Válec a flossing pásky

Ale v terapii umíme ještě víc. Mimo koncept, který představím dále, jsou další školy, které se ošetření fascií věnují. Setkat se tak můžete například s poměrně rozšířeným konceptem Fascial Distortion Model.

Fasciální manipulace, kterou jsem aktuálně začala studovat (jsem čerstvě po úrovni jedna), je celkovým diagnostickým konceptem, který pracuje nejen s lokálním ošetřením patologicky změněných míst ve fascii, ale také se vyznačuje precizní diagnostikou. A na to se teď společně podíváme.

Jak se pracuje v léčbě fasciální manipulace konceptem Stecco

Vyšetření začíná anamnézou a vyplněním dotazníku, který je koncipován velice důmyslně, aby se na nic nezapomnělo. Zahrnuje vyptávání se nejen na to, co pacienta bolí, ale také na to, co ho bolelo v minulosti, jaká měl zranění, s čím se léčí, jaké sporty dělá apod. V této části se tedy proti klasickému kineziologickému rozboru nejedná o žádnou velkou změnu.

Dále se provádí se diagnostická rozvaha, které segmenty budeme testovat. (A to už je něco úplně jiného, než z českých škol známe.) Vycházíme z anamnestických dat a definujeme tři oblasti, které by mohly být potenciálně rizikové. Testování vybraných oblastí se provádí pohybovým testem a také palpačně (pohmatem).

Pohybový test je – jak už název vypovídá – provedení pohybu, který je zaměřený na danou oblast. Palpací je prováděno na přesně definovaných místech, která nazýváme centra koordinace. Jedná se o místa na těle, kde se stýkají směrové vektory napětí pro daný segment a dochází tam snadno ke vzniku přetížení. V konceptu fasciální mobilizace jsou patologicky změněná centra koordinace nazývána denzifikacemi.

Denzifikaci si představte jako plošku, kde tkáně hůře kloužou. V místě přetěžování se tkáně „slepí“, změní se tak jejich struktura, která postrádá právě onu skluznost, kterou můžeme pohmatem cítit. A to, co cítí pacient, je skutečně těžko popsat. Každopádně někteří z nás při ošetřování vypadali na zakousnutí se do lehátka, tak asi tak.

Z výsledků vyšetření si vybereme rovinu, ve které najdeme největší množství patologických změn. Roviny máme 3 – frontální (na obrázku znázorněna růžově), sagitální (modře) a transverzální (žlutě).

Každá rovina má dva směry pohybu, tzv. pulze.

Rovina sagitální:

  • antepulze (pohyb vpřed)
  • retropulze (pohyb vzad)

Rovina frontální:

  • lateropulze (pohyb do strany)
  • mediopulze (pohyb do středu)

Rovina transverzální:

  • intrapulze (vnitřní)
  • extrapulze (zevní)

V rovině, kterou vyhodnotíme jako nejvíc zasaženou, provedeme palpační vyšetření všech center koordinace – tzv. komparativní palpaci. Dle výskytu denzifikací vybereme sekvenci, která je nejvíc zasažená. Zde si vybereme ty nejvíc relevantní denzifikace. Ale pozor, vždy je nutné je vybalancovat ošetřením denzifikací v opačném směru. Více bude uvedeno v praktické části.

(Pokud jste se v tuto chvíli již ztratili, nic si z toho nedělejte. Tento pocit jsem na kurzu měla prakticky pořád. Je toho prostě moc.)

V ošetření se zanoříme do tkáně až na vrstvu fascie a provádíme roztírání tkání ve směru, který má omezenou protažitelnost. A že těch směrů je! (Představte si je jako takovou hvězdu.) Roztírání se provádí do doby, než se skluznost fascie obnoví. Trvá to od několika desítek sekund, do několika minut. Maximum ošetření je kolem 5 minut na jedno denzifikované centrum koordinace. Celkový počet denzifikací, které na jednom sezení ošetříme, je maximálně 6. Víc by totiž běžný smrtelník zřejmě nepřežil. V praxi roztírání vypadá nějak takto:

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Jak vypadá ošetření

Na obrázku můj osobní případ, kdy aktuálně jsem sice bez větších potíží, ale problém v rámci celkového vyšetření byl definován v sekvenci, ve které je moje největší jizva, která je chronicky změněná. Jizva má už nějaký ten věk, je se mnou od roku 1997, tedy předpoklad vzniku sekundárních změn je více než velký. Na obrázku je její lokalizace znázorněna jako něco, co vypadá jako „žebříček“.

Vyšetřením pohybu a denzifikací byly nalezeny přetížení zobrazené na obrázku červeně a zeleně. Vysvětlivky naleznete pod obrázkem.

Vysvětlivky:

  • Modřečerveně – všechna centra koordinace laterálního řetězce vpravo
  • Červeně – denzifikace v laterálním řetězci, které jsme ošetřovali
  • Zeleně – centra koordinace mediálního řetězce vpravo (s denzifikacemi), která jsme ošetřovali (to jsou ty terapii balancující body v opačném směru, než je „hlavní“ řetězec)

Celkem jsme tedy ošetřili 5 denzifikací.

Jak jsem se po ošetření cítila? Rozhodně jsem cítila velkou změnu. Bezprostředně po ošetření jsem měla pocit, že nevím, jak se mám postavit. Prostě… Jako by něco v držení těla bylo úplně nové. Neochozené. Nezažité. A byla mi zima. Hrozná.

Když jsem se večer učila, abych se připravila na další den (čekal nás závěrečný test), uvědomila jsem si, že cítím tuhost zad v úklonu na levou stranu. Na pravou jsem se mohla uklonit volně, na levou to tahalo.

Dává to smysl. Ošetřená strana byla totiž pravá, a roztíráním denzifikací dochází v místě k vytvoření lokálního zánětu, který díky produkci hyaluranu následně zlepšuje mechanickou kvalitu tkání. V počáteční fázi ale může naopak zánět tahat a hybnost snižovat. Proto se také bezprostředně po ošetření nedoporučuje sportovní aktivita.

Prokazatelně to „něco dělá“. Ovšem jedna vlaštovka jaro skutečně nedělá a v případě chronických potíží je potřeba ošetření několik, k čemuž se, zatím, bohužel nedostanu.

Celý koncept se mi velice líbí, ještě se to trochu doučím a pak hurá do praxe! (Rodina zatím ošetření odmítá. Snad změní názor, protože náš kocour má jinou anatomii a mimoto si myslím, že by mi dal dost důrazně najevo, že mé nadšení pro fasciální mobilizaci rozhodně nesdílí.)

P. S. Uvedený postup je trochu zjednodušený, ale věřím, že pro představu stačí. Myslím, že pochopit a naučit se pracovat v tomto konceptu mně bude trvat nějaký ten rok. Proto, prosím, berte na vědomí, že text psal nadšený Stecco zelenáč a omluvte případné chyby.

P. S. 2 Absolutní kontraindikace ošetření: horečka, kožní léze v ošetřované oblasti, trombóza, tromboflebitida, těžká imunosuprese. Relativní: těžší lymfedém, nádorové onemocnění, úraz (bez vyšetření), krvácivá porucha.

Kateřina je fyzioterapeutka, lektorka a Hujer (šprt). V roce 2021 se rozhodla, že nakoukne do online světa z druhé strany, a od té doby je tu. Libuje si ve dlouhých souvětích, ve kterých píše čárky na nesprávných místech, má velice konzervativní smýšlení a zvláštní smysl pro humor. Snaží se s tím něco dělat, avšak vzhledem ke svému věku žádá čtenáře, aby si žádné velké naděje nedělali.