Vadné držení těla vs. skolióza. V čem je rozdíl?

To se tak někdy stává, že si lidé pletou pojmy s dojmy. Vadné držení těla a skolióza, ono to není stejné? (Ne, není.) „Křivá“ záda má v dnešní době přece každý, nebo ne? (Ne, nemá.) Na co si dát pozor, a proč zejména u rostoucích dětí je místě obezřetnost větší než malá, se dozvíte v následujícím článku.

Moje děti jsou v pubertě. Vím tedy, jak to chodí. Někdy spíše leží, protože odtrhnout adolescenta od mobilu či počítače může být úkol hodný hrdiny z Marvelovky. Mám štěstí, že moje děti se věnují sportu, ale ne vždy je toto standardem a někteří dospívající by za vynalézavost, s jakou se vyhýbají hodinám školního tělocviku, zasloužili ocenění. I když netuším jaké.

Rodiče si nejčastěji všimnou toho, že potomek má jedno rameno níž, nebo jedna lopatka výrazněji odstává, což lze vidět i přes tričko. Zdá se jim to divné a proto se rozhodnou situaci řešit, přičemž potomstvo tuto aktivitu důrazně sabotuje. Většina juniorů se tak na rehabilitaci ocitne nedobrovolně za použití vynalézavých donucovacích prostředků s nepřehlédnutelným nadšením ve tváři. S tím nadšením samozřejmě žertuji.

Poznámka: Pokud si nejste jistí, vždy je lépe absolvovat zbytečné vyšetření na rehabilitaci, než něco zanedbat. Podstatné je to zejména v období rychlého růstu dětí a dospívajících.

S vadným držením těla se setkáváme často a teď nemyslím nutně jen v ordinaci, stačí si prohlédnout běžné osazenstvo MHD. Někdy to skoro vypadá jako soutěž, kdo se zvládne co nejvíc deformovat, tedy odklonit od něčeho, co nazýváme správné držení těla. Ono ne každé „pokřivení“ zad je skolióza a ne každá přiměřeně rovná záda nejsou skolióza. Skolióza totiž může někdy neuvěřitelným způsobem klamat. Pojďme se na to spolu podívat.

Vadné držení těla

Vždy, když toto slovní spojení použiji, uvědomuji si, jak je „vadné“. Toto slovo se mi spíše vybaví v kombinaci „seš snad vadnej, nebo co?“ i když netuším, zda to dnešní mladí ještě používají, ale spíš bych řekla, že ne.

Vadné držení těla (alias VDT), je poměrně častý nález, který může být v danou dobu klinicky bezvýznamný. Totiž už ten název říká, že to půjde opravit. Protože je to „držení“. A držení je děj, není to stav. Problém je, pokud se s VDT nic nedělá delší dobu – to totiž vede ke změnám, které už tak bezvýznamné být nemusí. Ve fyzioterapii máme definici, že „funkce formuje orgán“ a pokud něco dlouho nefunguje optimálně, postupně se budou přizpůsobovat ostatní tkáně, a nebude to zrovna ve smyslu do plusových hodnot, chápete.

VDT je tedy držení, které je „povolené“, působí jako asymetrické, pokud ale do sledované osoby pořádně šťouchnete, je schopná se (aspoň na chvíli) narovnat. Klasickým testem, který můžeme použít, je test dle Mathiase. Ačkoliv tento test byl původně zaměřen na dětičky, můžete jej bez uzardění použít i na dospělé, protože i oni s ním mají potíže, jen si nemyslete.

Mathias test: V rovném stoji předpažte, otočte ruce dlaněmi ke stropu a vydržte tak aspoň 30 s. Není to tak lehké, jak to vypadá. Valná část populace se po ani ne deseti sekundách hroutí do sebe, skoro bychom to mohli označit jako tělesnou implozi. Výsledkem je právě ono vadné držení těla.

Shrnuto: VDT je chybné držení těla, které lze „narovnat“. Je způsobeno nerovnováhou v zapojení svalů a je tedy řešitelné cvičením. Ano, cvičit, cvičit, cvičit!!!

Skolióza

Se skoliózou se to má jinak. Skolióza je totiž změna anatomie, která vede k tomu, že obratle, které by měly být při pohledu zepředu nebo zezadu (sagitální rovina, to je ta, co vidíte na RTG, když se snímkují záda) naskládány na sobě jako kostičky v komínku, až tak v komínku nejsou, protože jdou do strany a ještě se vůči sobě vzájemně rotují (jako na pravém obrázku LEGO kostiček). Jedná se tak o 3D poruchu páteře (ve třech rovinách). Toto postavení má za následek rotaci žeber a tím také hrudníku a proto u skoliotiků často nacházíme pozitivní (nejen) Adams test. To je test pomalého kulatého předklonu, setkáte se s ním asi nejčastěji. Uvedeme si jej níže.

K vyšetření však můžeme použít více testů:

• Adams test
• Karski test
• rotace hrudní páteře
• další doplňující testy (olovnice, kontrola délky nohou, stoj na dvou vahách, Thomas test, scoliometr aj.)

Platí jednoduché pravidlo: Jeden pozitivní test patologii nedělá, vždy je třeba vzít v úvahu testů více. Definitivní potvrzení je pak na RTG na tzv. dlouhém snímku páteře. To je snímek, jehož součástí je nejen páteř, ale také spodní část lebky a horní část pánve. Určení velikosti křivky se pak provádí určením tzv. Cobbova úhlu.

Adams test

Ve stoji necháme testovaného pomalu se předklonit. Předklon je třeba provést kulatě, tedy začínáme od hlavy a rolujeme páteř „obratel po obratli“. Není nutné jít až k zemi, jde nám o to, vidět oblast mezi lopatkami, kde křivku můžeme zachytit nejlépe. Pokud nacházíme symetrický nález, je vše v pořádku, pokud ale na jedné straně (častěji pravé) najdeme rotaci hrudníku, zpozorníme. Pohled terapeuta je vždy zespodu nahoru – jako na obrázku níže.

Pozor: Neporovnávejte svaly podél páteře. Ty mohou být jednostranně hypertrofované u lidí, kteří výrazněji používají v zátěži jednu horní končetinu (ať už manuálně pracující, nebo při sportu). Tato asymetrie je ale svalová, není to skoliotická rotace hrudníku.

Karski test

Karski test je test izolované addukce (to je pohyb končetinou směrem ke střední linii a přes ni na druhou stranu). Test se provádí vleže na boku, testovaný je v pohodlné pozici. Doporučuji stát těsně za ním, aby se nebál, že z lehátka spadne. V opačném případě se dostatečně neuvolní a je po testování.

Spodní dolní končetina je položená na lehátku, koleno lehce pokrčené (na obrázku pravá). Svrchní dolní končetinu (jednoduše tu, co je nahoře) terapeut uchopí, nastaví tak, aby stehno bylo v prodloužení trupu, koleno pasivně pokrčí a pomalu celou končetinu spouští směrem dolů k zemi (do addukce). Pozor, během testu je třeba udržet pánev stále kolmo k podložce.

Poté si testovaný lehne na druhý bok a vyzkoušíme druhou stranu. Čím je skoliotická křivka větší, tím je rozdíl mezi stranami větší (platí skoro vždy). Na jedné straně tedy bude větší rozsah směrem dolů, na druhé bude omezený.

Pozn. Leh se provádí těsně u kraje lehátka, abyste měli testovanou nohu kam spouštět – u některých pacientů se vám totiž podaří jít až pod úroveň stolu.

Pozn. na fotografiích je „testovaná“ stejná končetina, nám ale jde o porovnání nálezu na pravé a levé.

Rotace hrudní páteře

Kdo čte blog, rotaci hrudní páteře v dlouhém tahu dobře zná. S dcerou se nám podařilo natočit při pohledu shora, tak je poměrně dobře vidět, oč jde.

V pozici vleže na boku, svrchní dolní končetina je natažená před tělo a spodní zůstává v ose těla. Kolena jsou natažená. Paže jsou před tělem, dlaně na sobě. Rotace se provádí pouze v trupu, pokud se podaří nadzvednout svrchní dolní končetina, požádejte testovaného o nový pokus. Někteří se snaží tak moc, že to „tahají i ušima“.

U skoliotiků vidíme odlišné rotace, nebo nám testovaný popíše odlišná místa, kde to „tahá“ v rotaci na pravou a levou stranu. Test posuzujeme velikostí ne-dosahu rotující horní končetiny a podložky.

Další testy

Jako další testy použijeme běžně používané testy k hodnocení symetrie / asymetrie držení těla.

Olovnice: Olovnici spouštíme z nejvíce vystupujícího obratlového výběžku na krční páteři (většinou se jedná o sedmý obratel – vertebra prominens). Ideálně by měla olovnice procházet mezi půlkami a dopadat doprostřed mezi paty. Ale ani v tomto případě ještě není vyhráno, vždy se podívejte na oblast páteře, zda jde pod provázkem, nebo se vychyluje do stran. U větších křivek to přehlédnout nejde.

• kompenzovaná skolióza: platí výše uvedené
• dekompenzovaná skolióza: olovnice jde mimo intergluteální rýhu.

Kontrola délky nohou: Celý článek o tomto tématu najdete ZDE.

Stoj na dvou vahách je součástí standardního vyšetření, jako norma se bere rozdíl do 10 % celkové tělesné hmotnosti. Poměrně zajímavá je informace, která končetina je posturální (stojná) a která fázická (kopající). Většinou totiž vidíme lehký přenos váhy směrem na stojnou dolní končetinu. Pokud je to naopak a přenos je větší na fázickou, je vhodné zkusit vypátrat, proč tomu tak je.

Thomas test zobrazuje nejen flexibilitu svalů, ale pokud se podíváte na pozici os kostí stehenních, může vám ukázat také možné asymetrické pozice jamek kostí kyčelních, což je typické u větších křivek páteře. Rotaci hrudníku totiž vždy doprovází rotace pánve. Nacházíme nejen odlišnou abdukci (koleno směřuje ven – jako na obrázku), ale také možnou vnitřní rotaci (koleno směřuje dovnitř, osa kosti stehenní směřuje také dovnitř). Je tedy možné použít i tento test jako doplňující.

Skoliometr: To už je taková třešnička na dortu. Můžeme mít profesionální skoliometry (což je dost drahá záležitost), nebo jednoduchou aplikaci v mobilu (scoliometer, scoliodetector aj.). Mobil přikládáme na místo největšího rozdílu v pozici hrudníku (gibbus) při provádění Adamsova testu (popsán výše). Na přesnost příliš nedejte, jedná se pouze o orientační vyšetření.

Stručně: Čím více testů najdeme pozitivních, plus pozitivní rodinná anamnéza (skolióza v rodině), je vhodné vyšetření v součinnosti s lékařem doplnit již zmiňovaným dlouhým snímkem páteře. Ten zobrazí přesně, jak páteř vypadá, a díky změření Cobbova úhlu máme možnost porovnat, jak se situace mění v času. Více k tématu najdete v eBooku zdarma ZDE, případně si můžete zakoupit podrobnější eBooky ZDE.

Ještě jedna poznámka. Často se setkávám s tím, že lidé říkají, že měli skoliózu v dětství. Pokud máte skoliózu, jakože opravdu skoliózu, tak ta jde s vámi ruku v ruce celý život. Cvičením se dá křivka ve většině případů poměrně dobře stabilizovat, či trošku zlepšit (často je totiž přítomna dvojkombinace skolióza plus vadné držení těla k tomu), ale jak již bylo napsáno, skolióza znamená, že obratle se vůči sobě vychylují a rotují. To vyléčit jen tak nejde (myslím neoperačně).

Ale nemějte obavy. Já vždy říkám, že dospělý skoliotik se o sebe stará jako kterýkoliv jiný klient rehabilitací, který chce být fit a bez bolestí. Prostě cvičit musíme všichni, no.