Jak poznat SOS volání páteře

O tom, že existuje výhřez ploténky, leckdo ví. Někteří se s ním již osobně setkali a velice dobře ví také to, že není o co stát (a mnohdy je problém také stát!). Víte, že tělo dává včas malými signály najevo, že se chystá velká změna? A i když nejste mistr Leonard, umíte tuto šifru rozlušit? A pokud neumíte, chtěli byste?

Je výhřez ploténky vždy diagnózou?

Hned na úvod podstatná informace: výhřez ploténky je v určitém věku norma. Ano, norma, a není třeba se z toho posadit na zadek, protože stejně jako klouby svým opotřebením hrdě přiznávají své zatěžování, tak ploténka stejně důstojně hlásí, že už na tom světě nějakou tu dobu pobývá. (Z toho ovšem logicky plyne také to, že výhřez u dětí a mladých lidí fyziologický rozhodně není.)

Podstatná je také tato informace: výhřez ploténky nemusí bolet. Ne, nemusí. Pokud je stav kompenzován a tělo si v něm najde rovnováhu, je vše v pořádku. V pořádku to ale není, pokud kompenzace selhává, nebo je výhřez příliš velký (a páteřní kanál příliš malý). Je to prostě individuální, ale co chci sdělit je fakt, že výhřez ploténky automaticky NEROVNÁ se bolest. Není tomu tak vždy.

Stadia výhřezu ploténky jsou jednou ze záludných otázek u zkoušek / státnic a jakožto odborníci bychom je měli znát. Jistě, fyzioterapie je obor široký podobně jako plece zdatného zápasníka sumo, ale jsem přesvědčena o tom, že konkrétně ploténky by měl umět popsat každý fyzioterapeut. Můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat, protože až se vás na to nějaký umělou inteligencí poučený pacient zeptá a vy stydlivě sklopíte zrak, pochopíte, o co mi šlo. Jsou informace, které má fyzioterapeut znát i napůl v bezvědomí (třeba po zavalení zápasníkem sumo).

Co je to ploténka a co je to výhřez

Ploténka je složená z jádra a prstence a proto trochu připomíná planetu Saturn. Jádro je uvnitř tekuté a má za úkol tlumit nárazy vzniklé při chůzi. Prstenec je něco, co drží jádro tam, kde se má každé slušné jádro nacházet. Během našeho zrání dochází k tomu, že tkáně už nejsou tak fit jako zamlada a dějí se různé věci.

Mimo šednutí vlasů, vrásek a různých vyklenutí tam, kde dříve žádné obliny nebyly, se ploténka také občas vyklene. Pokud ale distingovaně zůstává za hranou obratlového těla (tzv. v zákrytu), nic moc se neděje. Odborně se tomu říká bulging. To je nesmírně časté a není třeba se s tím znepokojovat (pokud nemáme potíže a o tělo se hezky staráme).

Dalším stupněm posunu ploténky je tzv. protruze. Vyklenutí je již větší, zasahuje za hranu obratlového těla až do páteřního kanálu a tím ho zmenšuje. Tady rozhoduje fakt, jak prostorný páteřní kanál je. Pokud dost, tak se také nic neděje.

Další level je prasknutí vazivového prstence, kterému se říká extruze. To už je vážnější stav, protože jádro má volnou cestu ven a může začít řádit. V některých případech je hmota prstence a povyjetého jádra tak velká, že tlačí na nerv. A to už začíná být velký problém.

A poslední stupeň je uvolnění části vylitého obsahu jádra do kanálu, kdy se tato hmota odtrhne od mateřské ploténky a dělá různé (a mnohdy také různorodě se projevující) neplechy. Tím, že se osamostatnila, tlačí jednou tam a pak zas onde, tedy příznaky mohou být výrazně proměnlivého rázu. Tato samostatná jednotka systematického ničení pocitu zdraví a pohody se nazývá sekvestr.

Se sekvestrem je to těžké, protože ten (logicky) nijak zpevnit nejde a volně se v páteřním kanálu pohybuje. Proto stav většinou příliš nereaguje na fyzioterapii.

Zdroj obrázku: is.cuni.cz

Jak poznat, že se něco chystá?

Konečně jsme se dostali k tomu, co vás jistě zajímá nejvíc. Jak poznat, že se něco chystá dřív, než to vypukne. Protože, co si budeme povídat, prevence je vždycky lepší (MNOHEM LEPŠÍ) než léčba. A taky že potíže se mají řešit raději dřív, než pozdě.

1. Poslouchejte své tělo

Je raritní, že by došlo k těžkému výhřezu ploténky z ničeho nic (možné je to např. při dopravní nehodě nebo úrazu). Většinou mají lidé v anamnéze opakující se bolesti zad, které v minulosti zvládli klidem, léky, případně kapačkami. Bolest je sama o sobě těžká indicie a neměla by se brát na lehkou váhu.

Pokud se totiž toto děje, tak děláte vše pro to, aby se původně funkční porucha (např. bolí vás záda protože máte svalovou dysbalanci z toho, jak celý den sedíte a nesportujete, nebo sice sportujete, ale špatně kompenzujete) změnila na strukturální – posun ploténky a postupně její výhřez.

Pamatujte si, že bolest není pro zlost, bolest je v naprosté většině případů řeč těla upozorňující na problém. A ten problém by se měl řešit a ne vypínat (léky).

2. Všímejte si náznaků

Nejen bolest, ale také další přiznaky mohou žalovat, že servis svého těla důsledně neděláte. Plus také změny, u kterých předpokládáme, že tělu nesvědčí.

Patří sem:

• ztuhlost, zejména ráno, nebo po delší statické zátěži (např. vsedě – když se pak postavíte, je problém se plně narovnat),
• omezení rozsahu pohybu (to, co jste dříve udělali bez přemýšlení, najednou moc nejde, např. oblékání ponožek),
• rychlejší únava (již po kratší době chůze prosebně vyhlížíte lavičku),
• změna držení těla (např. na fotce z rodinné oslavy si všimnete, že jste „jakýsi hrbatý“),
• změna hmotnosti (do plus i do mínus, a to zejména, pokud se o to nesnažíte),
• změna zvyklostí (změna práce, více trávení času v autě, změna sportu nebo naopak stopka se sportem pro nedostatek času apod.).

3. Tipy na tajná místa

Pokud záda začínají mít problém, který nezvládají kompenzovat a „něco se už děje“, poznáme to. I když záda ještě nebolí, tělo šifruje zprávu jinde. A my se podíváme na nohy. Nohama myslím chodidla (ostatně my fyzioterapeuti termínem nohy myslíme vždycky chodidla, to ostatní označujeme jako dolní končetiny).

Ve stoje se budeme dívat na pozici prstů v klidném stoji a při náklonu vpřed. A taky se nožku zmáčkneme, což nám naši teorii případně potvrdí. Ráda říkám, že jeden patologický test patologii ještě nedělá. Chceme mít více důkazů a tím více jistoty.

A ještě dodávám, že každé tělo funguje unikátně a uvedené testy nemusí být u všech pacientů vypovídající, spíše napovídající. A pokud má pacient zároveň poruchy periferních nervů (např. polyneuropatii), tak se nám to napovídání ještě výrazně snižuje.

Test klidného stoje – Véleho test

Ve stoje na podlaze (mimo koberec nebo cvičící podložku) vnímejte svá chodidla. Položte si je tak, jak je vám to příjemné, nekorigujte je příliš. Nevadí, pokud jsou vtočené nebo vytočené, nebo každá nožka trošku jinak. Není to jen o chodidlech, ale o kyčlích, případné skolióze apod. Proto stojíme každý ve svém vlastním „vzoru“.

Někdo druhý vám řekne, jak to s vašimi prsty vypadá. Pokud nikoho druhého nemáte k ruce (v tomto případě spíše k noze), tak si to holt budete muset natočit třeba na mobilní telefon. (Pozor, lepší je mít telefon na stojanu, totiž už jen to, že ho držíte v ruce a soustředíte se na směr natáčení, může výsledek ovlivnit.)

Správně: prsty jsou položeny, nepřitlačeny. Jednoduše řečeno, mělo by být možné pod prsty vsunout např. vizitku. (Což může vypadat na velice originální možnost seznámení.)

Nesprávně – větší, nebo ještě větší = drápovité zatnutí prstů. Pokud je tak máte, je dobré vyzkoušet, jak umíte uvolnit svaly (o tom napíšu zase někdy příště) a nebo jakou máte schopnost propriocepce (vnitřní zrak) – nápověda ve článku ZDE.

Test náklonu vpřed – modifikovaný Véleho test

Ve stejné pozici jako je uvedená výše, provedete náklon trupu vpřed. Je to jako by do vás zezadu fouknul silný vítr.

Správně: od určité míry náklonu MUSÍ dojít k pokrčení prstů (jako by se chtěly „chytnout“ země). Není to ale to drápovité postavení z testu jedna. Spíše se zvýší přítlak (tedy seznamovací strategie s vizitkou nedopadne). Pokud se tak na jedné noze nestane, Houstone máme problém. Dle profesora Lewita se může jednat o kořenový syndrom S1. Potvrzení provedeme dalším testem.

Test palpace meziprstní řasy na noze

Pokud si chceme hypotézu potvrdit, provedeme palpaci meziprstních řas na chodidle („má prostě mezi malíkem a palcem takovou blánu“ – cimrmanologové vědí). Dle předpokládáné lokality můžeme určit předpokládaný segment páteře, který nám napovídá, že potřebuje pomoci.

Změna napětí (oproti druhostranné končetině) ve smyslu plus (dle Lewita), ale někde jsem se dočetla že i minus (už nevím, kde jsem se to dočetla) signalizuje poruchu. Vždy porovnáváme s druhoustrannou končetinou a dáváme do souvislosti s dalšími testy.

L5: Dle profesora Lewita nacházíme zvýšený odpor (tzv. patologickou bariéru) v protažitelnosti interdigitální řasy mezi 1. a 2. prstem a 2. a 3. prstem. Omezené může být také vzájemné pružení těchto metatarsů vůči sobě, ale to až spíše v případě klinického vyjádření stavu s periferizací bolestí až do prstů u nohy.

S1: situace se týká řasy mezi 3. a 4. prstem a 4. a 5. prstem a případně zvýšený odpor tkáně při provádění vzájemného pružení.

Poznámka: Ano, ve stejné lokalitě vyšetřujeme Mortonovu neuralgii (typicky mezi 3. a 4. metatarsem).

Doplnění testování:

Při pozitivitě pro segment L5 vyzkoušíme s pacientem stoj na paty (případně ztížit např. činkami do rukou) a při pozitivitě S1 pak na špičky. Oba testy lze zkusit také na jedné noze (vždy u opory).

Pro milovníky reflexní terapie: Tradiční reflexologie uvádí zónu pro bederní páteř na ploše vnitřní klínovité kosti (os cuneiforme mediale) a zónu pro křížovou kost na kosti loďkovité (os naviculare). Tak můžete zkusit, jestli to něco „řekne“.

No vida, jak je to tělo krásně propojené, co říkáte. Jsem přesvědčena o tom, že fyzioterapie je jeden z opravdu tvůrčích oborů. Ovšem naprosto zásadně záleží na „materiálu“. Pokud materiál (= hlava) nechce, Davida jako od Michelangela z něj proti jeho vůli nevytesáme.