Zima je tady! Společně se všemi libůstkami, které k ní patří – a nemyslím tím právě libůstky milé. Mimo plánovaného (a chtěného) lyžování, či jiných radovánek, nabízí také neplánované (a nechtěné) hula-hula taneční kreace na ledě. (Já se málem rozplácla před domem hned první den, co přituhlo.)
To si tak člověk jde, a najednou leží. Což jej rozladí. Pochopitelně. Při pokusu o postavení jej jedna distální část (alias noha) odmítá odnést do cíle. Nepochopitelně.
Podvrtnutí kotníku je pro spoustu lidí záležitost stejně častá, jako ranní káva. No, dobře, není to úplně „denně prát, denně žehlit, denně RODIT!“, jak se praví ve hře Járy Cimrmana. Drobátko přeháním.
Přesto však můžeme směle tvrdit, že s každým dalším podvrtnutím, které majitel inkriminovaného segmentu přejde s pokrčením ramen, se navyšuje riziko úrazu dalšího, s průběhem těžším a zároveň časem kratším, za který k úrazu opětovně dojde.
A já se ptám: Stojí to za to?
Pokud již z minulosti máte zkušenosti s tímto poraněním, je vhodné udělat si testy, které zobrazují úroveň propriocepce chodidel. O tom jsem již v minulosti psala, a proto odkazuji na článek publikovaný ZDE. Pokud není propriocepce dostatečná, je nutné ji zlepšit, jinak se riziko úrazu stále navyšuje. Inspiraci najdete právě ve zmiňovaného článku.
A pokud až máte hula-hula tanec za sebou a kotník bolestivě atakovaný, co teď?
Klidová terapie – to, jak dlouho se v této fázi budete nacházet, záleží na tíži poranění. Pamatujte si jednoduché pravidlo – když se objeví modřina, je to situace vážnější, než když je na místě přítomen „pouze“ otok. Modřina říká, že se něco natrhlo nebo utrhlo a to není radno podceňovat. Klid potřebují tkáně k tomu, aby se mohly opravit. Proto se také někdy na neposlušný kotník dává ortéza nebo dokonce sádra.
Aplikujeme:
V této fázi můžeme indikovat ideomotorický trénink, tj. např. vleže na zádech si se zavřenýma očima představujeme, jak s kotníkem pohybujeme do různých směrů.
Cílem fáze dvě je přiměřeně rychle kotník rozhýbat. „Dvojka“ je tedy o rozsazích pohybu. Cvičit začínáme v odlehčení, tedy vsedě nebo vleže na zádech s opřením nohy o zeď.
Cviky ke rozhýbání kotníku ve směru nahoru (dorzální flexe):
Všechny tyto cviky slouží k nácviku jediného – rozhýbání kotníku směrem nahoru. Pohyby provádíme opakovaně, v malém rozsahu. Nepříjemný pocit tolerujeme, bolestivý nechceme. Cvičíme několikrát denně v nižší intenzitě. Cílem je postupně natahovat tkáně.
Cviky ke rozhýbání kotníku ve směru dolů (plantární flexe)
Pozn. K sedu na patách vede dlouhá cesta, postupujte opatrně. Cílem je plný kontakt hřbetu nohy a holeně s podložkou. Pozor, porovnejte situaci s druhou nohou, je možné, že i vaše „zdravá“ končetina plný rozsah „neumí“.
Cviky k rozhýbání inverze / everze (pohyb chodidel směrem k sobě / od sebe):
Provedení je v obou případech stejné. Jde o to, rozhýbat pohyb v dolním kotníkovém kloubu (pro odborníky – myslím tím subtalární kloub). Cílem je tedy hýbat pouze chodidly bez současného pohybu kolen. Není to tak jednoduché jak to možná vypadá, můžete mi věřit.
Příště si uvedeme techniky na posilování a koordinaci. Na toto cvičení je třeba mít minimálně 50 % zátěž, na některé cviky pak budete potřebovat povolenou zátěž 100 % (tj. stoj na jedné noze). Na článek se můžete dostat zkratkou TUDY.
Na závěr ještě přibližná doba hojení, protože to vás určitě také zajímá, že ano.
Dávejte pozor na tom ledě, kam šlapete a s vánočními dárky příliš nesprintujte. Stejně tak se doporučuje obezřetnost po vnitřní aplikaci svařáku, medoviny či jiných mysl rozjařujících nápojů.