studium fyzioterapie

Kdo je to fyzioterapeut a co vlastně umí?

Fyzioterapie je v dnešní době velice populární obor a dostat se na vysokou školu s tímto zaměřením znamená hodně učení (a také štěstí). Přestože obor jde výrazně kupředu, vědomí veřejnosti o tom, jaký je rozdíl mezi fyzioterapeutem a masérem je obdobné, jako rozdíl mezi kvarkem a kvasarem (jojo, kvantová fyzika, to je moje).  

Co jsem musela udělat pro to, abych byla fyzioterapeut?

Vystudovat vysokou školu. V dnešní době je studium již jen na vysoké škole a to v bakalářském nebo magisterském oboru. Návazně je možnost pokračovat ve studiu doktorandském. A jestli si myslíte, že je to jednoduché studium, tak vážně není.

Studium je však jen začátek. Ze školy není fyzioterapeut vlastně „hotový“ a musí se neustále učit dál. Škola nám dává velké základy teoretické, ale praxi je třeba učit se v praxi (jak jinak). I když jsem v praxi od roku 2006 a neustále se dále vzdělávám, uvědomuji si, že je daleko více věcí, které nevím, než které vím. A jsem smířena s faktem, že takto to zůstane i v době mého důchodového věku.

Proč studujeme tak dlouho?

Uvedu příklad z praxe. V týdnu jsem měla v ordinaci klienta s diagnózou neurovaskulární konflikt v oblasti mozkového kmene. On věděl, co mu je, já se díky znalosti latiny (ano, latina je součást výuky na škole) naštěstí také chytla. Je třeba nejen umět diagnózu přeložit do „prosté mluvy obecné“, ale také vědět, co to znamená. (On si mě totiž asi chtěl trošku vyzkoušet, a tak mi sdělil pouze svou diagnózu a již ne to, co mu to „dělá“. A čekal, co já na to.)

K tomu, aby člověk mohl definovat problém, je v tomto případě třeba znalost zmiňované latiny, dále pak anatomie (co je to mozkový kmen, kde to je), fyziologie (co to dělá), patofyziologie (co to dělá, když to pracuje chybně) neurologie (jak se projeví porucha), chirurgie (jak se to operuje, co hrozí), samotné fyzioterapie (co a jak máme ošetřovat, jakému cvičení se věnovat) a k tomu také diferenciální diagnostiky (pokud například začne pacientovi při cvičení výrazně pískat v uchu, co s tím?). A určitě jsem ještě na něco zapomněla.  

Umí fyzioterapeut vyřešit všechny potíže s pohybovým aparátem?

Neumí a ani nemůže. Některé z potíží v pohybovém aparátu jsou totiž vyjádřením volání duše. Pokud budete v dlouhodobém stresu ze své práce a budete mít sklon somatizovat do oblasti krku, pak vězte, že žádná terapie (ale ani masáž) nebudou mít dlouhodobý výsledek. Mohou ulevit dočasně, ale pokud se nenaučíte se stresem pracovat, budou se potíže pořád vracet. Zpracování stresu ovlivňuje naše schopnost „resilience“ tedy odolnosti, kterou ve své nové knize velice pěkně popisuje pan profesor Kolář. Doporučuji ji k přečtení.

Mimoto mohou bolesti v pohybovém aparátu způsobovat nemoci vnitřních orgánů. Jako typický příklad můžeme použít bolesti v hrudní páteři při potížích se žaludkem, či bolesti kloubů způsobné např. dnou. V případě např. pooperačních nebo pozánětlivých srůstů v břiše může pomoci viscerální mobilizace.

Co naopak fyzioterapeut vyřešit umí a mnohdy se neví o tom, že to umí?

V pohybovém aparátu je spousta místeček, o kterých se neví, že my víme. V praxi to znamená to, že při kineziologickém rozboru najdeme kupříkladu vtočený palec a při dotazu, zda dotyčná (častěji je to záležitost žen) s palcem cvičí, je častou odpovědí „a to jde“? Ano, jde.

Nejčastěji bývají lidé překvapeni, když jim řekneme, že:

  • umíme pomoci s pískáním v uchu, je-li funkčního rázu,
  • umíme pomoci s refluxem (pálením žáhy), je-li funkčního rázu,
  • s lupavým čelistním kloubem,
  • s bolestí hlavy,
  • s diastázou (rozestup břišních svalů),
  • se syndromem karpálního tunelu (noční brnění rukou),
  • se vtočeným palcem u nohou (hallux valgus),
  • se srůsty v břiše,
  • s bolestivou a na dotyk nepříjemnou jizvou,
  • se srůsty v břiše,
  • a spoustou, spoustou dalšího…

Fyzioterapie opravdu není jen o „opravování bolavých zad“, vadného držení těla či rozhýbávání kloubů po úrazu.

Jsou ve fyzioterapii specializace? (Aneb za kým tedy mám jít?)

Ano, ve fyzioterapii jsou specializace. Většina z nás se zaměřuje na určitou část fyzioterapie, protože obor se výrazně rozrůstá a znalostí, kterých se snažíme nabýt, je čím dál víc.

Já se kupříkladu zaměřuji na funkční poruchy pohybového aparátu, fyzioterapii v traumatologii, ortopedii a u sportovců (včetně dětí).

Pozn. Funkční poruchy pohybového aparátu jsou dle mého názoru oblíbené téma skoro všech fyzioterapeutů. Jedná se o bolesti, které vzniknout „tak nějak samy“ bez vazby na úraz. Prostě jsou, potom nejsou, potom zase jsou a bolí o něco víc... No a my hledáme, proč vás to bolí. A pozor, když bolí rameno, je možné, že za to může třeba druhostranná kyčel. Je to úplná detektivka a ne vždy je na vině zahradník!

Zaměření fyzioterapeuta většinou najdete na jeho webových stránkách.

Co všechno musí (mimo odborné věci) fyzioterapeut umět?

Pokud pracujeme ve soukromé ordinaci, je toho opravdu celá řada:

  • řídit praxi v rámci legislativních požadavků,
  • jednat s úřady (ti, kteří pracují na pojišťovny, tak také s nimi),
  • neustále se vzdělávat v oboru (jezdit na konference, školení),
  • udržovat se v dobrém funkčním stavu (pajdající fyzioterapeut je podobenství zubního lékaře se třemi zuby),
  • umět pracovat se stresem,
  • zpracovávat účetnictví, platit daně,
  • hlídat servis zdravotnické techniky (nejčastěji se jedná o lehátka),
  • hlídat servis hasičských zařízení,
  • bezpečnost práce (školení a doklady o revizi používaných zařízení),
  • mít odpovědnostní pojistku a úrazovou pojistku,
  • vést kartotéku,
  • evidovat a jednou ročně odevzdávat statistiku ošetřených klientů /pacientů,
  • objednávat spotřební materiál,
  • uklízet ordinaci dle požadavků hygienické stanice, provádět dezinfekce prostor a vybavení apod.,
  • prát nebo mít dohodnutou prádelnu,
  • dodržovat aktuální opatření související s provozem zařízení Poskytovatele zdravotních služeb, tj. měřit teplotu, dodržovat nošení ochranných pomůcek (ano, celý den používáme respirátor) aj.
  • usmívat se na vás!

Pozn. Samozřejmě, že je toho mnohem víc, ale tento výčet snad pro představu stačí.

Práce o oboru je velice krásná a velice náročná. Proto se na nás nezlobte, když vám nemůžeme dát termín ošetření hned, jak si přejete, protože toho máme opravdu hodně (jak jste si mohli výše přečíst).

Naše práce mimo samotnou fyzioterapii obsahuje ještě spoustu dalších náležitostí, které musíme také někdy zvládnout. A pokud máte děti (mám) a ještě spoustu jiných pracovních povinností (také mám, pracuji ještě jako lektor, učím na VŠ, píšu články, tvořím kurzy apod.) je třeba si přiznat, že den není nafukovací. Což je škoda, taková šikovná pumpička na nafukování času by se hodila. Pokud ji máte, vyměním za termín kdykoliv si řeknete! 🙂

Tagy:
Kateřina je fyzioterapeutka, lektorka a Hujer (šprt). V roce 2021 se rozhodla, že nakoukne do online světa z druhé strany, a od té doby je tu. Libuje si ve dlouhých souvětích, ve kterých píše čárky na nesprávných místech, má velice konzervativní smýšlení a zvláštní smysl pro humor. Snaží se s tím něco dělat, avšak vzhledem ke svému věku žádá čtenáře, aby si žádné velké naděje nedělali.