Lezení je jedním z motorických milníků ve vývoji člověka. A když už je něco milník, mělo by se to brát vážně, nemyslíte? Lidská hybnost je založená na zkřížených vzorech – ať už při chůzi, nebo dostihovém závodu, jehož cílem je autobus na zastávce, jedná se o zkřížený vzor – lépe řečeno – mělo by se jednat.
Zapojení svalových smyček do zkříženého vzoru se učíme v miminkovském věku v pozici vleže na bříšku s nakročeným kolínkem a také při lezení. O mimincích se ale bavit nebudeme, to není moje profesní parketa. Bude nás zajímat lezení u větších dětí či dospělých, které využíváme v diagnostice hybných funkcí.
Pokud je stav ideální, lezení probíhá s napřímenou páteří, osa ramen a pánve zůstává ve stejné rovině, pouze se vůči sobě naklání. Pokud ale vidíme propad pánve na stranu, výrazně vystoupnuté lopatky či prohnutí v zádech, zpozorníme. Stejně tak pokud nejsou v pořádku akra – ruka je opřená plošně se zalomenými prsty, prolamují se („uzamykají“) lokty, či se u lezení zvedaní nožky od podložky – což je skoro rým, že? Nerýmově by se spíše hodilo označení hřbety nohou, abych byla přesná (na obrázku). To se vyskytovat nemá.
Asi víme, jak má lezení vypadat. Co budeme dělat, když to nevypadá tak, jak si myslíme, že to vypadat má? No prostě se to pokusíme dotyčného naučit! Ptáte se proč, když stejně nelezeme, ale chodíme? Nu, je to proto, že v pozici na čtyřech dokážeme lépe vnímat napřímenou páteř. Ale je pravdou, že dřív nebo později se stejně do stoje v terapii dostat musíme. Protože to, že báječně lezete, ještě neznamená, že báječně chodíte či báječně běháte.
Ptáte se také na to, k čemu vám bude zkoušet lezení? Bude se to hodit jako:
a. V nácviku necháváme kolena v kontaktu s podložkou. Měkkou podložkou, připomínám.
b. Pokud již lezeme intenzivněji, kolena budeme mít ve vzduchu. Od cca 1,5 roku života již naše kolena nejsou přizpůsobena dlouhodobějšímu tlaku na čéšku (jablíčko), což vám potvrdí každý řemeslník, který musí v práci často klečet či vášnivý zahrádkář. A to ani nemusí klečet na hrachu.
V pozici na čtyřech se pokusíme o napřímené držení páteře, což se může zdát jednodušší, než ve skutečnosti je a mnohdy v praxi vidíme nejrůznější adaptace na téma „jak mít co nejméně napřímená záda, aby Honová měla co opravovat“. Podstatné je, že cvičící si často vůbec neuvědomuje, že záda napřímená nemá. Prostě to nevnímá.
Důležitá je kontrola bederní páteře a napřímené držení krční páteře, hlava by neměla „propadat“. A jestli si myslíte, že na druhém obrázku přeháním, tak to teda nepřeháním. Opravdu to takto mnohdy v praxi vypadá.
Teď už to bude zajímavější. V pozici natrénované ze cviku 1 se pokusíme o zvednutí kolen od podložky. Ale záda zůstávají napřímená! Ne, nedívejte se na mě jako Hus na táborák, prostě to tak bude. Jako určitá kontrola vám pomůže polonafouknutý míček, který si dáte do oblasti bederní páteře (ahá, tak proto ten v nadpisu zmiňovaný míček!). A když spadne, tak je něco špatně, chápeme. Ve chvíli, kdy cvik suverénně ovládáte, přejdete ke cviku 3.
Cvik 3 již skoro lezení je. Budeme zkoušet krok vpřed / krok zpět a totéž na druhou stranu. Míček stále trůní na vašich zádech a rozhodně nikam napadá.
Pozn. U vykročení by se mělo dít to, že vykročující končetiny (třeba pravá horní a levá dolní) budou pokládány na zem ve stejnou dobu. Tedy ne, že vyjde ruka a potom až noha, to rozhodně n e c h c e m e. Totéž platí u pohybu zpět.
A je to tady, tak jsme se tam konečně dostali! Budeme lézt a míček s námi bude celou cestu bezpečně absolvovat, aniž byste si ho třeba přilepili tejpem nebo zasunuli pod cvičební oděv (však já ty vaše finty znám). Při lezení se míček houpe, ale nepadá. Vaše záda plují prostorem jako loď po klidné hladině moře. No, většinou to tak teda není a záda mnohých vypadají jako loď plující v hurikánu těsně před výbuchem lodních kotlů.
Pokud lezení umíte bez chybičky, je čas přistoupit k variantám: lezení pozpátku, do boku, točit se na místě… A potom se dostaneme k nácviku zkříženého motorického vzoru ve stoje. Ale o tom zase někdy příště.
Jo a kdo leze stejná ruka a stejná noha (tzv. ipsilaterální vzor) je MIMOCHODNÍK, jako ne, že je mimo chodník (i když vlastně ano, cvičení většinou na chodníku neprovádíme, že :), znamená to, že leze prostě divně, jako chodí např. velbloudi. Lidi lezou zkříženým vzorem, tak se nad sebou jedinci, kteří lezou jinak, nyní zamyslí.
Tak prozatím lezení (a velbloudům) zdar!
P. S. A příště si ukážeme další cviky s overballem, abyste si nemohli říct, že jen kvůli tomu lezení si míček pořizovat nebudete. Ještě ho využijete! (Na navazující text se můžete rovnou přenést klikem SEM.)