Psychosomatika v praxi pro (nejen) fyzioterapeuty

Protože jsme si v minulém článku vše podstatné o obecné části psychosomatiky již sdělili, je na čase přestat mluvit v jinotajích a rozbalit to naplno. Tedy přesně se vyjádřit ve stylu, co nám chce tělo říct tím, že nás někde něco bolí. Až příliš často mu totiž nerozumíme a ono nám zrovna nepomáhá, když na upřesňující otázku „Cyrile, prosím tě: co chceš říct!“ konkrétně odpovědět sveřepě odmítá. Zřejmě to není brífingový typ.

Hned na úvod si dovolím malé, ale podstatné upozornění. Stejně tak jako vše ostatní, ani psychosomatika neplatí paušálně ve stejných vzorcích pro všechny. Je to stejné jako s homeopatiky, laserem, akupunkturou, kvantovou terapií, tejpy, enzymoterapií, urinoterapií či čímkoliv jiným. Jsou lidé, kterým to bude „sedět“, a kteří efekt mít budou. A potom lidé, kteří vám řeknou, že je to celé jen bláznivý humbuk (a vyhozené peníze).

Funguje to teda nebo nefunguje?

Bohužel to nejde jednoznačně definovat. Jedna věc totiž může stejně dobře působit, jako nepůsobit vůbec. (A proč by ne. Možná jste slyšeli o myšlenkovém experimentu s názvem Schrödingerova kočka, který demonstruje unikátnost kvantové superpozice.) V terapii totiž neléčíme pouze tělo, ale i hlavu (jakože mysl). A také nějakou těžko definovatelnou vnitřní energii. (O temné energii vesmíru nemluvě – kdo ví, co všechno a jak nás ovlivňuje.)

Prostě každý člověk má své individuální vstupy, kterými k sobě terapii pouští. A ty jsou buď otevřené, nebo zavřené. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat. Pokud někomu pomáhá na bolesti kloubů přikládání plastové lopatičky, kterou našel na dětském pískovišti, neberme mu to (ani tu lopatičku). Všichni potřebujeme něčemu věřit. Ať už s lopatičkou nebo bez ní.

A tak je to i s psychosomatikou. Jsou lidé, kteří své trápení somatizují velice snadno a rychle. A pak zase lidé, kteří i těžké životní situace zvládají bez výraznějších potíží s pohybovým aparátem, protože jejich míra somatizace stresu je nízká. Proto všechny informace berte s rezervou a nadhledem. Máňa správně říkala, že to není směroplatný. Podstatné je, co funguje přímo vám. Funguje? Skvělé. Nefunguje? Zkuste něco jiného. A nesuďte jiné, pokud tvrdí, že jim to funguje. Proč by nemohlo?

Psychosomatické strasti a pasti

Dle různých autorů se různé emoce propisují do potíží těla různě. To dá rozum, každý z nás je jiný. A proto svůj osobní psychosomatický klíč najdete nejlépe vy sami – vy sami víte, co vás trápí v duši a co bolí na těle. Je však třeba být sám před sebou upřímný, což se někdy snadněji řekne / napíše, než učiní. Co si budeme psát, člověk se rád dělá lepším, než je. Je to taková naše přirozenost. Prostě to „myslíme upřímně“, a to nejen před ostatními, ale někdy také sami před sebou.

Pokud se bavíme o bolesti pohybového aparátu, tak – zřejmě proto, že jsem fyzioterapeut – chci nejprve vyloučit anatomickou (strukturální) nebo funkční poruchu. Příklad: Bolí vás koleno? Já bych nejprve ráda vyloučila anatomické poškození (což se dá odhadnout z anamnézy, jak bolest vznikla, dále uděláme několik speciálních testů cíleně zaměřených na vazy, menisky či artrózu). Poté vyloučíme vliv tzv. měkkých tkání (svaly, vazy) – např. svalová slabost či snížená koordinace svalů, které kolenem pohybují a až potom, když nic nenajdeme (ehm, VŽDYCKY něco najdeme), je možné se zamyslet, zda ta bolest není řečí vaší duše vypovídající o něčem, co jste dosud emočně nezpracovali.

A koleno – to jsem si sakra vybrala příklad! – je v tomto ohledu velice tajusnubné, neboť jeho bolest může vyjadřovat dvě naprosto protichůdné emoce: a) přílišnou dominanci, kdy ego majitele kolene s něčím bojuje, nechce něco akceptovat a smířit se, zuřivě odmítá kompromis a za b) naprosto opačnou polaritu a tou je „sražení na kolena“. Trest, který si odpykáváme. Prostě něco jako klečení v koutě.

Že to vůbec nedává smysl? Vítejte ve světě psychosomatiky!

Jak tedy psychosomatiku vykládat?

Podstatné již bylo řečeno. Buďte sami k sobě (a ke svému terapeutovi) upřímní. Vy víte, co (kdo) vás trápí. Dalším klíčem je rozdělení stran. I když ani v tomto se výklady někdy neshodnou.

Já používám výklad pana Odoula (kniha Řekni mi, kde tě bolí, a já ti řeknu proč), který tvrdí, že projekce bolesti na pravé straně těla je způsobena ženským (mateřským, jin) principem a na levé mužským (otcovským, dynamika jangu). Pokud se tedy bavíme o bolestech, které reálně pociťujete.

U vrozených poruch (např. deformita kloubu) je symbolika opačná (ne, neptejte se mě, prosím, proč). A stejně tak, pokud se vám ve snu zdá, že vás něco bolí. V tom případě také platí výklad opačný. (Začalo to teď už působit trochu jako věštírna, že. Kam se hrabe Jolanda, to se nedá srovnat!)

Symbolika jin (pravá strana těla):

• 1. stupeň: matka, manželka, dcera, sestra
• 2. stupeň: žena obecně, ženskost, cit
• sociální stupeň: rodina, podnik (firma), společnost, církev

Symbolika jang (levá strana těla):

• 1. stupeň: otec, manžel, syn, bratr
• 2. stupeň: muž obecně, osobnost, síla
• sociální stupeň: individualismus, hierarchie, autorita, policie

Výklad psychosomatiky je proto velice komplikovaný… Protože je třeba znát celé pozadí daných příběhů. Zjednodušeně, bolesti na pravé straně jsou spouštěny konfliktem s ženským elementem, plus obecně problémy v rodině, podniku apod., bolesti na levé straně mohou značit pruzení ze strany nějakého muže, či obecně autority.

Mimochodem, to, že jsem žena, neznamená ještě, že jsem čistě ženský – jinový princip. Každý člověk je totiž vyjádřen vlastním poměrem jingu/jangu. Ale o tom už houby vím, tedy to rozebírat nebudu. A já žena jsem, ne že o tom bude teďka někdo pochybovat!

Když jsme u těch bolestí, Lousise L. Hay ve své knize Miluj svůj život uvádí výklad bolesti následovně:

• akutní bolest: touha po lásce a bezpečí
• chronická bolest: vina. Vina, která si hledá svůj trest

Zdůrazňuji a opakuji: výklady se mohou použít v případě, kdy nenajdeme odpovídající anatomický nebo funkční korelát, který by danou bolest vysvětlil! Pokud mi někdo upustí na nohu cihlu, pak moje akutně vzniklá bolest v žádném případě nebude souviset s touhou po lásce či bezpečí. A pokud by mě o tom daný člověk chtěl přesvědčovat, pocítil by velice záhy akutní bolest také on. Protože bych měla po ruce (noze) tu cihlu a nebála bych se ji použít.

Výklady bolestivých stavů – pohybový aparát

Teď se již podíváme na to, co a jak se vzájemně dává do souvislostí. A začneme pěkně od podlahy.

Chodidlo a kotník

Vyjadřuje napětí vůči vztahu ke světu, vnímání nespolehlivosti našich postojů, opisné vyjádření: „tlačí ho bota“ vs. „je pevný v kramflecích“. Schrödingerova kočka jak vyšitá! (Ostatně jako vše, co ještě přijde.)

Koleno

Problém se sklonit, smířit, neakceptace, nebo odmítnutí nějaké emoce, pocitu, myšlenky nebo vzpomínky týkající se našeho vztahu ke světu, něco, co vnitřně odmítáme. „Sražení na kolena“ (neohebnost, nepružnost, nepokora). Voda v kolenou značí, že nechceme někoho nebo něco přijmout. Koleno je kloubem „ega“.

Kyčel

Situace, která zpochybňuje nějaké naše základní přesvědčení. Povolení základních vnitřních opor, přesvědčení a názorů na život. Pocit zrady či opuštění.

Pánevní dno

Dlouhodobý chronický stres, sexuální potíže (traumata), poruchy intimity.

Páteř

Obecně se bolesti zad vykládání jako „ohnutí pod tíhou života“ , „ohnutí žalem“. Bolest v křížové oblasti značí finanční nebo existenciální problémy, v bederní části obavy a vinu (bojíme se ohlédnout, někdo nám chce „vrazit nůž do zad“), hrudní páteř hovoří o nedostatku citové opory a krční páteř o odmítání vidět jinou stránku problému (z praxe mohu doplnit, že je často problematická u lidí, kteří si toho berou na sebe moc a neumí říkat ne).

Rameno

Značí problém jednat, kdy příčina nemožnosti změny je dána zvnějšku. Ramena symbolizují zodpovědnost a sílu. Bolest ramen je spojena se strachem.

Loket

Odmítání nechat něco být, nebo se smířit s něčím, k čemu jsme nuceni silou. Loket představuje bránu akceptování, přijetí.

Zápěstí

Představuje bránu rozhodnutí, poranění se vykládá tak, že nám chybí jistota v našich rozhodnutích, a také o snaze získat moc nad vnějším světem i sami nad sebou (začínám chápat svůj gangliom…)

Ruka

Ruka vyjadřuje náš vztah k okolnímu světu. „Ruka, která se zavírá, je ruka, která se bojí, že jí věci uniknou, nebo která má strach z útoku a chce udeřit“. (Co tím chtěl básník říci, víme, ale jak to správně interpretovat v praxi je trošku oříšek. I Popelku by to mohlo zaskočit.)

Další bolesti / nemoci

• bolest v krku: „Co nemohu spolknout?“
• bolest hlavy: neochota přijmout určité myšlenky, nápady či city
• ischias: potíže zbavit se návyků souvisejících s partnerstvím, rodinou, prací
• onemocnění ledvin: vypovídají o našem strachu, vyjádření marné snahy o životní stabilitu, nesnáze s rozhodováním
• onemocnění tlustého střeva: zadržování věcí, kterým bráníme odejít
• onemocnění žlučníku: „jaké je mé místo, uznávají mě ostatní, mají mě rádi za to, co dělám?“

A na závěr malé upozornění pro fyzioterapeuty: Burzitida (zánět tíhových váčků) se v psychosomatice vykládá jako potlačovaný hněv, chuť někoho uhodit. Proto kolem některých pacientů s touto diagnózou v obcházejme raději stejně opatrně, jako kolem sudu s dynamitem na němž si oposum s chutí hraje se zápalkami.