Terapie kolenního kloubu pro nestabilitu bývá zakázkou mnohých klientů rehabilitací, kteří posilují a posilují…a výsledek stále neodpovídá jejich představám. Co je vlastně pro stabilitu kolenního kloubu podstatné? A proč na to mnohdy nebereme dostatečný ohled?
Koleno je velice zajímavá a náročná struktura. Nejedná se totiž o právě jednoduchý kloub; správnému fungování vypomáhají menisky a vnitrokloubní vazy. Kloubní plochy totiž nejsou právě jednoduchým způsobem „harmonické“ a proto potřebují součinnost také s mimokloubními stabilizátory – a těmi jsou například svaly.
Podklesávání kolene je důsledkem nedostatečné stabilizační úrovně. Jedním z nejčastějších důvodů je poškození předního zkříženého vazu, který je podstatným „hlásičem“ polohy v kloubu. Pokud se zraní, dá se sice u určitého procenta populace plnohodnotně nahradit cílenou aktivací měkkotkáňových struktur, ale není to možné vždy.
Bohužel většina populace se bez tohoto stabilizátoru neobejde a přes veškerou snahu o konzervativní léčbu je přetrvávající nestabilita přinutí ulehnout na operační stůl. Před tímto ulehnutím však doporučuji vyčerpat všechny konzervativní přístupy – možná se něco (u)chytí.
Co je podstatné zmínit hned na úvod – terapie dysfunkcí kolenního kloubu by měla nasedat na přesné vyšetření. V praxi bychom tedy neměli vidět situaci, kdy pacient přichází pro nestabilitu kolene a terapeut se vrhá na cvičení síly svalů v dané lokalitě s vervou Chucka Hurrise. Protože to není tak jednoduše čitelné.
V diagnostice vždy začínáme anamnézou, která hodně napoví. Například to, že pokud trpí nestabilitou žena, která má k pohybové aktivitě podobný vztah jako kocour, který již sedm let šéfuje naší rodině, a která je navíc striktní vegetariánka, pak výsledek terapie může být dost k ničemu, abych to popsala eufemicky. Protože sval musíme nejen stimulovat, ale také dostatečně živit. A v případě oné dámy bude havarijní obojí.
Nyní se zkusíme podívat na to, co je třeba v posuzování možných viníků vzít v potaz. A protože ne vždy je vrahem zahradník, a proto pořádně zapojte své malé šedé buňky mozkové.
Častým problémem bývá (zlo)zvyk našich klientů lítat v plné zátěži (tedy bez berlí) v situaci, kdy ještě nemají plnou extenzi kolene. Pozor, bez plné extenze (natažení), není možná stabilita kolenního kloubu, a to ani kdyby se člověk ucvičil. Prostě není. Biomechanika má svá jasná pravidla, se kterými sice můžete nesouhlasit, ale je zřejmě to jediné, co s tím můžete udělat.
Jak to poznat v praxi? Provedeme test prone hangs (obrázek níže). Více o tomto testu a jeho správné interpretaci ve článku ZDE. A když budete u toho, mrkněte také na to, v jakém stavu je flexibilita hamstringů. Použít můžete třeba test hamstring pět pozic. Více o něm ZDE.
Pamatujte: není plná extenze, není plná stabilita. Jak prosté.
Dysfunkce ve tkáni, ať už je to spoušťový bod ve svalu, nebo denzifikace ve fascii, zapříčiní, že při překonání určité hladiny nocicepce dojde centrálně ke změně v neuro-muskulo-fasciálním řízení s výsledkem chybné stabilizace.
V tomto ohledu nám pomůže anamnéza – kde to bolí, na základě čeho to bolí apod. Tyto informace slouží ke stanovení hypotézy, tedy co může být za problém a dalším vyšetřením – včetně palpace – si to ověříme.
Jak to provedeme: anamnéza plus palpace. Ošetření nalezených dysfunkcí. Ošetření fasciální denzifikace, kterou často v při potížích v okolí kolene nacházíme, může vypadat např. takto:
Jednoduše řečeno – dostatečný rozsah pohybu a tkáň, která nebolí, je základem pro správné fungování čehokoliv.
Konečně jsme dorazili k té síle. U síly je třeba říci, že se NEROVNÁ stabilizaci, ovšem je jejím nutným předpokladem. Nedostatečná síla se prostě nemůže přetavit do kvalitní stabilizace. Na druhou stranu, bez distingované (neuro-muskulo-fasciální) stabilizace je síla samotná užitečná podobně jako plavky na sjezdovce v Jeseníku. V tuhé zimě, samozřejmě.
Jak testovat sílu a stabilizaci?
Při podklesnutí kolene máme tendence podezřívavě hledět na kolenní extenzory (kvadriceps). Nenechte se však zmást – častým problémem je naopak nedostatečná síla zadního řetězce, tedy hamstringů a lýtkových svalů, konkrétně mm. gastrocnemii.
Jak provedeme test? Nu, necháme si třeba předvést několik výponů (lýtko) nebo pánevních liftů (stehno). Na jedné noze (a pak i té druhé, samozřejmě).
Jako jednoduchý test stabilizace kolene můžeme provést test podřepu na jedné noze. A pokud vidíme provedení, při kterém koleno směřuje dovnitř (valgózní postavení), kuk honem na kyčle (pelvitrochanterické svaly a jejich síla) a chodidlo – není náhodou testovaný majitelem nefunkčního plochonoží?
A co že je ten významný stabilizátor kolene? Je to vlastně taková paní Columbová kolenního kloubu. Hodně se o ní mluví, málokdo ji viděl… a v naší praxi je onou dámou vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního – m. vastus medialis (VMO). Ona není zas až tak tajemná, tajemstvím však zůstává, proč se neustále cvičí tak málo / tak chybně.
V praxi to skutečně nefunguje tak, že vleže na zádech zvedáme nataženou dolní končetinu, která je vytočená špičkou ven. No dobře, v akutní fázi po operaci asi chvíli ano, ale dlouhodobě to rozhodně není efektivní cesta. Tedy v případě, že má náš pacient již plnou zátěž, tak je to cvičení zcela jasně poddávkované.
(na mé divoké vlasy na videu nehleďte, byl to v ordinaci fakt těžký den)
Jako bonus můžeme použít balanční pomůcky. Při provádění natažení kolene z jeho výchozího pokrčení stimulujeme také stabilizační funkci (např. výstup na bosu). Pamatujme ale, že většinu času se pohybujeme na stabilní zemi, tedy cvičení se správnou oporou chodidla na zemi by mělo mít přednost před cvičením na balančních pomůckách – ty by měly být takovým zlatým hřebem celé terapie (a možná přijde i kouzelník).
Věřím, že nyní je už dostatečně jasné, co je nutné udělat jako první v případě nestabilního kolénka. Kdo odpověděl, jdeme se ptát (=anamnéza) a jdeme cíleně vyšetřovat (=diagnostika), dostává zlatého bludišťáka! Protože kvalitní terapie nutně nasedá na tyto dva základní stavební kameny.
No a taky pořádně osolte to cvičení VMO.