Blogování o fyzioterapii? Ano!

Je několik důvodů, proč začít blogovat. Každý, koho tato touha popadne, ji staví na jiné motivaci. Protože jsem zarytá introvertka, moje motivace tedy nebude rozhodně nic ve smyslu psaní si osobního „deníčku“.

Více než 15 let pracuji v oboru. V ordinaci řeším opakovaně problémy, které jsou z mého pohledu zbytečné. A to je jedna z motivací, proč vstoupit do online světa, ještě zesílená tím, že s covidem za zády mohu školit daleko méně.

A tak se pouštím do online vod a doufám, že se neutopím. Jaké jsou tedy důvody, proč skládám věty, které právě čtete?

Důvod číslo 1: Správné postupy

„Příběh paní s poraněným kotníkem“

Bylo to před 3 dny. Do ordinace přišla paní s potížemi v oblasti kotníku. Před více než rokem prodělala komplikovanou zlomeninu a pořád ji to zlobí.

Při vyšetření a konzultaci postupu jsem musela konstatovat, že terapie nebyla dobře vedená. Postup léčby postrádal jak logiku, tak pochopení biomechaniky i neurofyziologie a bohužel i tu základní ingredienci, které se ve zdravotnictví tak zoufale nedostává – empatii.

Stručně řečeno, chtít po klientce, aby vystupovala na stupínek a divit se, že to nejde a dávat jí najevo, že je to vlastně její vina, je čirým příkladem diletantství (a přesně toto se v jiném zařízení stalo). Vše má svůj řád a postup, který je modifikovatelný dle individuálních možností klienta, ale vždy jedna fáze navazuje na druhou.

A pokud paní nedokáže stát na jedné noze, nemá splněnou fázi jedna. Chtít tak fázi dva – výstup na schod, je naprosto nereálné, ať je doba od úrazu jakkoliv dlouhá.

V případě zmiňované dámy se jednalo o kombinaci poruchy mechanických parametrů (nedostatečná síla svalů končetiny) a poruchy korového zpracování (silně zafixovaný ochranný vzor zraněné končetiny).

A dokud neovlivníte jedno a druhé, můžete chtít co chcete, výsledků se nedočkáte. Většina lidí prostě levitovat neumí.

Důvod číslo 2: Vysvětlení pojmů (a dojmů)

„Příběh pána s cystou v páteři“

Bylo to minulý týden. Dorazil klient ke konzultaci, zda má jít na operaci se zády. Nález si přinesl, ale příliš mu nerozuměl. Jeho potíže, vypadající jako bolesti zad od ploténky, byly způsobeny cystou v míšním kanálu. Ono je těžko se v problému zorientovat, když čtete něco jako „intradurální cystoidní expanze v úrovni L4″.

Jediné, co věděl, že má něco v páteři a je mu doporučena operace. S operací souhlasil, protože se už několik týdnů pro bolest nevyspal. Jeho hlavní obava byla, že mu budou „řezat míchu“, což, a to si upřímně přiznejme, by na klidu nepřidalo žádnému z nás.

Faktem ale je, že zmíněná cysta byla v úrovni čtvrtého bederního obratle, kde žádná mícha již není, jsou tam jen volné nervové kořeny, které pro svůj tvar nesou jméno koňské oháňky (cauda equina). Do míchy se v tomto případě vůbec zasahovat nebude.

Pohled na bederní a křížovou oblast páteře

Jsem přesvědčena, že součástí léčby je řádné vysvětlení, o jaký problém se jedná, jak probíhá operace, vysvětlit rizika jak operace, tak případné konzervativní (neoperační) léčby.

Většina strachů plyne z neinformovanosti (nebo naopak z přemíry chybných informací).

Medicína bohužel nemá na vysvětlování pacientovi čas, přestože stres, který člověk před zákrokem zažívá, jej vyčerpává a vede ke spoustě negativních průvodních jevů („nastartování“ vegetativního nervového systému, který zrychluje činnost srdce a zvyšuje hladinu stresových hormonů, což vede ke zvýšení rizika při anestezii, dále zpomalení hojení, horší zpracování bolesti apod).

Tedy vysvětlení diagnózy je prokazatelně také léčbou, nebo minimálně faktorem léčbu silně ovlivňujícím.

A přitom stačí tak málo – s lidmi mluvit, ptát se a odpovídat.

Důvod číslo 3: Prevence, prevence, prevence

V době covidové je běžným faktem, že prevence selhává. Při preventivní prohlídce s dcerou dostala tato jen očkování, které je v jedenácti letech povinné, a to bylo vše. Synova třináctiletá prohlídka byla přeložena… na někdy.

A přitom právě v tomto věku, kdy děti rychle rostou, je nesmírně důležité hlídat osu páteře, zejména, je-li v rodině dispozice ke skolióze, nebo pokud bylo dítě v době porodu nedonošené, či porod komplikovaný.

U dívek ve věku 12-14 let, u chlapců ve věku 13-16 let (obecně v době, kdy vaše dítě roste nejvíc) je nesmírně nutné na záda sem tam kouknout, aby se případný rozvoj rychle zachytil a zaléčil.
Pozn. Skolióza se samozřejmě může začít rozvíjet i daleko dřív (u kojenců nebo dětí ve školním věku), ale není to tak časté.

A do toho covid. Nebudu lhát, ze svého profesního úhlu pohledu nemám strach z covidu, jakožto nemoci, ale z toho, co se bude dít s pohybovým aparátem dětí, které převážně sedí doma a dospělých, kteří díky home office také převážně sedí doma (a v mnoha případech nemají vůbec řešenou ergonomii pracovního prostředí).

Je samozřejmé, že rodič nezdravotník možná ani netuší, co to skolióza je, netuší, jak může dítě sám kontrolovat a o vhodném cvičení ani nemluvě. Není to právě téma běžného hovoru s přáteli či kolegy. Záchyt časných skolióz je nyní velice komplikovaný, právě díky neprobíhající prevenci (co si budeme povídat, někdy ani ty preventivní prohlídky nespasí vše).

A proto jsem napsala eBook, který si můžete zdarma stáhnout a který se tématu týká. Jsou v něm 3 jednoduché testy, kterými snadno zjistíte, jak na tom vy, nebo vaše dítě jste. Najdete jej ZDE.

Tak vzhůru do zjišťování, jak na tom jste. Nebojte se, důležité je vědět, oč jde, a potom už to jde s trochou vůle skoro samo. Jak na to, se můžete dočíst v dalších článcích na blogu. A nejen tam, samozřejmě.

A pokud byste chtěli informací o skolióze víc, pak se můžete podívat na eBooky, které se tématem zabývají do hloubky. Vše potřebné o obsahu naleznete na stránce věnované eBookům.

cvičení s dětmi
Kateřina je fyzioterapeutka, lektorka a Hujer (šprt). Stále studuje, jezdí na školení a kongresy, věnuje se publikační činnosti a pořád čte. Vloni se rozhodla, že nakoukne do online světa a od té doby se zde pokouší o fyzioterapeutickou osvětu. Se svými dvěma dětmi napsala eBook zdarma s názvem Má mé dítě skoliózu? Najdete jej zde >> a také eBook TOP cviky (nejen) pro skoliotiky 1. a 2. díl Najdete je zde >> Kateřina si libuje ve dlouhých souvětích, ve kterých píše čárky na nesprávných místech, má velice konzervativní smýšlení a zvláštní smysl pro humor. Snaží se s tím něco dělat, avšak vzhledem ke svému věku žádá čtenáře, aby si žádné velké naděje nedělali.