Piriformis syndrom alias bolest „zadkového“ svalu – část první

To se takhle stane, že člověka nečekaně rýpne v zádech nebo v hýždi a kvalita dne se dramaticky sníží. Ono se dost špatně funguje, když si člověk ani nemůže zavázat botu. Jindy se bolest ozve tak trochu nesměle a opatrně nakukuje do dveří, než je rozrazí a naplno zvolá „tak jsem teda tady“!

Čím častěji o tomto problému píšu (v odborných časopisech nebo na webu), tím častěji se ke mně do ordinace dostávají lidé, které tento problém trápí. Přestože byl tento syndrom popsán již před poměrně dlouhou dobou (první zmínka je z roku 1928, tedy bylo dost času se ho naučit znát), nachází se v populaci stále až příliš mnoho majitelů této libůstky, kteří zoufale krouží od odborníka k odborníkovi, aniž by se dočkali úlevy. 

Syndrom hruškovitého svalu je stav, při kterém se stáhne jeden ze svalů, které jsou v oblasti hýždí. Toto stažení způsobí bolestivý útlak nervu jdoucího do dolní končetiny.

Bolest může být pociťována v hýždi, ale také v noze a snadno se zamění za výhřez ploténky, neboť stav přesně takto vypadá. Proto se také řadí mezi tzv. pseudoradikulopatie, což v lidštině znamená nepravý útlak nervu. Jako ty „pravé“ útlaky se berou pouze ty centrální, kdy „něco“ tlačí na nerv přímo v páteřním kanálu, nebo při výstupu nervu z páteře.

Útlaky však samozřejmě mohou nastat kdykoliv po průběhu nervu a jedna z příčin může být právě piriformis syndrom. Další je třeba útlak sedacího nervu, jehož bolestivý potenciál dobře znají lidé, kteří jsou nuceni dlouhodobě sedět na tvrdé židli, ideálně ještě s ostrou hranou sedadla.

Koho syndrom hruškovitého svalu nejčastěji postihuje?

• ehm, no třeba právě vás, když vás téma zajímá,
• běžce (zejména běžce běhající v terénu – kopečky, to je něco),
• řidiče (zejména ty, co nevlastní vozidlo s automatickou převodovkou),
• cyklisty (věděli jste, že cyklisté mají velmi často přetíženou levou nohu?),
• fotbalisty,
• běžce přes překážky (a jiné atletické disciplíny),
• sedače často se nacházející v apartní pozici nožka přes nožku,
• pacienty po operaci v oblasti kyčlí (endoprotéza, FAI, „lupající kyčel“ aj.).

Jak se projevuje?

• bolest v hýždi, někdy opravdu až kruté intenzity,
• bolest v boční straně kyčle,
• bolest či poruchy citlivost jdoucí kdekoliv do dolní končetiny (přední, zadní i boční strana stehna, někdy až do lýtka i chodidla),
• bolest zad (zejména bederní a křížové oblasti),
• bolest třísla (přední i vnitřní strana),
• a spousta dalších, jiných potíží, mnohdy na naprosto nečekaných místech, o kterých se mnozí stydí mluvit (ano, třeba i za bolest varlete může nést odpovědnost právě tento sval).

Co dělat?

Můj ověřený postup je:

• uvolnění svalu masáží míčkem / rollerem (začněte hledat tenisák nebo míček do sušičky),
• posílení svalů stabilizujících kyčle,
• protažení této oblasti a také fascií, které přes tuto oblast jdou.

Zapomenout byste rozhodně neměli ani na úpravu hybných zlozvyků, které piriformis syndrom způsobují. (Nejčastěji je to sed s nohou přes nohu.) Nebo aspoň pořádně protahovat, když už sval opakovaně necháváte stáhnout.

Uvedená léčba je léčbou symptomatickou, tedy spíše lokální. Sval se ale může stahovat z jiných příčin – jedním z nich je třeba poúrazová nebo pooperační nesymetrie zátěže ve stoje nebo nestejná délka končetin, dále pak skolióza či asymetrie v rotaci hrudní páteře.

Pokud navrhované ošetření (ošetření s míčkem či válcem) a posilovací cvičení zaměřené na tuto oblast) v rámci dvou týdnů nijak nezabere, šupky dupky ke svému milému fyzioterapeutovi. Mimochodem, každý by měl mít svého milého fyzioterapeuta, stejně tak, jako má například svého milého zubního lékaře.

V následujícím textu si zmíníme část první – ošetření míčkem / rollerem. I toto ošetření může pomoci a stačí v případě, když se sval jednorázově namohl, například při turistice do kopce, na kterou člověk nebyl dostatečně kondičně připraven. V textu, který si uvedeme příště, se budeme věnovat protahování a posilování svalů, které by mohly pomoci řešit spíše dlouhodobější potíže, které nereagují na techniky, které si nyní uvedeme.

Ošetření míčkem / rollerem

Stačí malý tenisový míček, aby se děly velké věci. Míček vložte do oblasti bolestivého místa v hýždi (většinou středová část hýždě) a opřete se ve stoje o zeď. Pokud nemáte operovanou kyčel (či jinou kontraindikaci ke vnitřní rotaci v kyčli), vtočte ošetřovanou nohu špičkou dovnitř. Tímto nastavením sval hruškovitý více natáhnete a ošetření tak bude efektivnější.

U pacientů po operaci endoprotézy kyčle (umělý kloub) je tato technika – samozřejmě bez vtáčení špičky dovnitř – prakticky jedinou možnou a naštěstí velice úlevnou metodou jak snížit bolest v oblasti hýždí!

Místo hruškovitého svalu poznáte snadno: je výrazně citlivější než okolí, což lze poznat i v době respirátorové u pacientů v ordinaci, protože často překvapeně vykulí oči, či se zamračí. Ano, stav ilustruje již klasická filmová hláška: „A co myslíte? Měl ho tam!“

Rozhodně neplatí, že čím větší intenzita / bolest, tím rychleji dojde k úpravě, tak to ani náhodou! Pokud si to stále myslíte, přečtěte si článek o reakci měkkých tkání na protahování, který je uveden na blogu a najdete jej ZDE.

Pozor! Jak poznáte správný tlak ošetření s míčkem? Je to takové opření, které po 20 – 30 sekundách ošetřování způsobí, že se ten úvodní nepříjemný vjem sníží. Pokud je stejný, tlačíte příliš silně! Vždy chceme adaptaci, tj. stav, kdy „si to zvykne“.

Pokud máte pocit, že ve stoje ošetření nestačí, je možné si na míček sednout, tak, jak vidíte na fotografii. Ošetřovanou končetinu vytočte kolenem ven (na obrázku pravá). Kvůli focení, aby byl aspoň trochu vidět míček, je vytočení jen malé, při ošetřování je žádoucí spustit koleno co nejvíc směrem k zemi.

Pozor, pokud se při jakémkoliv masírování s míčkem či válcem objeví bolest, brnění, či necitlivost přenášející se do dolní končetiny, není tento způsob ošetření pro vás vhodný.

Přibližně u 20 % populace jde sedací nerv přímo skrz hruškovitý sval a při ošetřování svalu můžeme nechtíc tlačit na nerv (a to i při protahování!). A to ROZHODNĚ NECHCEME.

Při ošetřování s válcem (rollerem) je pozice podobná. Může být dokonce stejná jako na obrázku výše, nebo můžeme protažení svalu ještě zvýraznit a to položením kotníku ošetřované nohy na koleno nohy druhé. Jako další je možné přidat rotaci pánve a trupu, kterou vidíte na posledním obrázku.

Všechna ošetření se provádí po dobu 20 – 30 s a s takovou intenzitou, která umožňuje postupné uvolňování svalu. Ošetření stačí jedno, vyberte si, které vnímáte jako nejvíce ulevující. Ošetření se provádí před a po sportovní aktivitě, a velice efektivní je také po dlouhodobém sedu, ať už na židli či v autě.

Z některých zdrojů se můžete dozvědět, že masírovat uvedenou oblast máte i přes silnou bolest, že dokonce můžete při masáží i uronit nějakou tu slzu. Já s tím nesouhlasím. Naprosto upřímně ale přiznávám, že je to můj názor a určitě jsou na světě lidé, kterým i ten přespříliš intenzivní postup pomohl. Jistě, je totiž něco jako Gaussova křivka a extrémy se vyskytují (ve všem).

Zkuste bolest vnímat jako informaci, ne jako otravující vjem a zkuste s ní pracovat. Tělo se s námi jinak dorozumět neumí (ty jemnější formy komunikace totiž většinou nevnímáme).

Bolest tedy není primárně problém. Bolest je komunikace. N’est-ce pas?

Jak oblast kyčle stabilizovat, aby si hruškovitý sval mohl oddechnout, naleznete ve 2. dílu tohoto článku.

Hruškovitému svalu se věnujeme v rámci úžinových syndromů na blogu ZDE.

A pozor! Už je hotov online kurz pro laiky, který se tématu týká a bere ho skutečně komplexně. Nese název Piriformis syndrom: Účinné terapeutické plány pro pohybové anti-talenty i sportovní mistry a naleznete ho v Online kurzech pro laiky. Nebo si klikněte na obrázek.