Vše co jste chtěli vědět o jizvách (a báli jste se zeptat)

Jizva může být takovým skrytým záškodníkem. Může způsobovat spoustu potíží, přesto není podezírána. Tiše okupuje své místo a potíže může způsobit úplně někde jinde. Je to takový dobře schovaný agent. Ale i s agenty se dá domluvit – pokud o nich tedy vůbec víte a mluvíte jejich řečí.

Ať už je jizva způsobena chirurgickým zákrokem, úrazem nebo plastickou operací, její schopnost ovlivnit pohybový aparát je velice vysoká – což vám potvrdí každý člověk s velkou jizvou na koleni, jak mu to koleno (ne)jde dobře pokrčit, či žena po císařském řezu – jak to tahá při prohýbání v zádech.

Jizva v roli temného mstitele

Jizva je vždy druhotnou tkání, která nahrazuje místo původního defektu. Po uzavření rány je po několika týdnech hojení tkáň přestavěna na mechanicky odolné vazivo. Toto vazivo však již nemá původní architekturu vláken, a proto se ani po úplném zhojení nemůže rovnat vlastnostem původní tkáně. A co teprve, když se o ni nestaráte – to se potom chová skoro jako temný mstitel!

Jizva může být problémem lokálním (místním) nebo přeneseným.

Lokální problém znamená snížení posunlivosti a protažitelnosti tkání (což omezuje hybnost) nebo naopak zvýšení citlivosti v místě jizvy (což se může projevovat tak, že se mnozí majitelé jizvy nejen nedotýkají, ale pro jistotu se na ni ani nedívají).

Přenesený problém znamená, že potíž je jinde, než v místě jizvy. Příklad: Jizva je třeba na břiše, ale bolestivé ataky zažívají záda nebo třeba rameno. V těle je totiž vše vzájemně propletené a pokud se nám jizva do toho někde „opře“ a pěkně to stáhne, pak udělá problém, který se přes svalové nebo fasciální (povázkové) smyčky přenáší do úplně jiných míst.

Proto buďte obezřetní, pokud vaše bolesti nebo omezení pohybu vznikly v době nějakého úrazu (teď myslím bolesti a omezení JINDE, než je místo úrazu) nebo bezprostředně po něm.

Jak vyšetřit mechanické parametry jizvy

Mechanické vyšetření zahrnuje vyšetření posunlivosti a protažitelnosti. Provádíme jej čtyřmi jednoduchými hmaty (ve skutečnosti máme hmatů víc, ale tyto jsou ty nejpodstatnější). V testu jde o to, zda jednotlivé vrstvy po sobě kloužou, nebo ne, zda se umí jizva protáhnout do délky a odlepit od tkání, které jsou pod ní.

I. „C“ hmat: Na jizvu zatlačíme kolmo na její průběh. Jizva se protáhne do tvaru písmene „C“.

II. „S“ hmat: Dvěma prsty zatlačíme na jizvu kolmo na její průběh tak, aby vznikl tvar písmene „S“.

III. Protažení: Jizvu v ose protáhneme do délky. Zpočátku zkusíme celou jizvu, postupně vyzkoušíme úseky cca 1 – 2 cm, abychom zjistili, kde přesně může být zakopán nikoliv pes, ale problém.

IV. Řasení: Tento hmat nelze udělat všude, třeba v oblasti pod kolenem skoro vůbec nejde. Kde ale jde, tak vytahujeme. Nabereme prsty a zkusíme odlepit do spodiny.

Léčba je jasná: Zaměříme se na to, co nejde. Ošetření provádíme stejným hmatem (který nešel), v pozici vydržíme aspoň 20 – 30 s a čekáme na fenomén uvolnění (release). Pokud nic necítíte, nic si z toho nedělejte. Nastavte si časovač (doporučuji aplikaci na mobilu – viz titulní foto) a po malých částech celou jizvu postupně zpracujte. Obecně se doporučuje jít směrem od periferie k centru (k srdci). Toto ošetření se provádí „na sucho“, jinak by vám prsty klouzaly. Tedy žádný olej ani sádlo.

Jak vyšetřit senzitivní parametry jizvy

Ono je to více méně jasné již z vyšetření mechanického. Pokud při vyšetření popsaném v první části článku cítíte vy (pokud je to vaše jizva), nebo ošetřovaný nával nikoliv bezbřehé radosti, nýbrž bolesti, nevolnosti (pozor ta může přejít až ke grande finale zvracení), či dokonce mdloby, pak víme, že problém je v citlivosti jizvy.

Léčba pak spočívá v postupném otužování jizvy. Začínáme hlazením, koulením měkkého míčku, přejížděním měkkou tkaninou, poté hrubší tkaninou (např. froté ručník) a končíme měkkým kartáčkem na zuby (tak teď doufám, že se někteří majitelé jizev nepropracovali ke výše zmíněnému grande finale). Rýžák už třeba není, nebojte.

Kdy začít jizvu léčit?

Ihned poté, co vznikla. Ne, že se na ni ale vrhnete s entuziasmem lovce perel nečekaně se ocitnuvším v klenotnictví. Na začátku, pokud je ještě čerstvá, na ni pokládáme dlaň a jen ji „uklidňujeme“. Ošetřujeme okolí, které můžeme masírovat, jizvu začínáme posouvat dle stavu. A nemyslete si, že to musí být až po vytažení stehů! Kdepak!

Pokud máte jizvu třeba na koleni, tak s tím, jak koleno ohýbáte, se jizva pohybuje samozřejmě také. Tedy se vůbec nemusíte bát na ni sahat ještě v době, kdy má stehy. Jen pozor na stroupky, ty strhávat rozhodně nechceme (a svévolné vytahování stehů zuby či čímkoliv jiným už vůbec ne). Po odpadnutí stroupků můžeme zkusit tejpování – někdy je efekt skoro kouzelný!

Dokud se jizva hojí, tak ji samozřejmě mažte (usnadníte tím odloučení stroupků). Po vytažení stehů si dávejte pozor na sluníčko, jinak vám čerstvá jizva nepříjemně ztmavne. Používejte krém s vysokým ochranným faktorem.

Co s jizvou, která je staršího data?

I starší jizvy umíme ošetřovat. Jen to chce větší drajv a pozornost. Volit můžeme baňku, flossing, magnetické pero… Záleží na lokalitě jizvy, umu a odvaze ošetřujícího a na míře psychické a tělesné odolnosti ošetřovaného. Tedy nečekejte na jaře na vánoce a začněte svůj problém řešit ihned!

Pár slov na závěr

Jizva může přestavovat i blok psychický. Do jizvy může být uzavřeno trauma vzniklé při úrazu či operaci. O tom, co prožívají ženy po císařském řezu, se příliš nemluví. Ale nemožnost jizvu ošetřovat může vzniknout také z hlubokého psychického zranění.

Jizva není jen vazivo. Jizva může být i v tkání zamrzlá vzpomínka. A ošetření pak může bolet také duši.

Nebojte se toho. Vše jde zvládnout. Jen je třeba o tom mluvit a řešit problém tak citlivě, jak to ošetřovaný člověk v danou chvíli potřebuje.