Nadpis zní možná nadneseně, ale věřte tomu, že nadnesený nijak není. Superfunkce řízení pohybu máme všichni, jen někteří je mají vycizelované více (= více „super“) než jiní. Co to superfunkce je a jak ovlivňuje vznik bolesti (nejen) zad, prozradí následující text.
Superfunkcemi jsou míněny precizně nastavené ideomotorické funkce. Ehm, zpět, to by asi nešlo, to je moc těžký. Tedy znovu: Jedná se o funkce našeho mozku umožňující s dokonalou přesností řídit a zpětnovazebně kontrolovat pohyb. To už zní lépe. A ještě jednodušeji: Pokud se díváte na někoho, kdo dělá nějaký hodně složitý pohyb a působí u toho přirozeně až prudce elegantně, pak vy máte dobré oči a daná osoba dokonale vyšperkované ideomotorické funkce.
No jo, řeknete si, a proč by vás to mělo zajímat, když ke sportu pociťujete podobnou nedůvěru jako batole k první brokolici? Prostě proto, že tyto funkce i v běžném životě ovlivňují naši schopnost efektivního a nepřetěžujícího pohybu. Proč mají někteří lidé záněty šlach? Většinou to bývá porucha ideomotorických funkcí ve smyslu relaxačního schématu (schopnosti na výzvu uvolnit svalové napětí), což si vysvětlíme dále.
Podobná situace také často nastává u lidí, které bolí záda – mohou mít poruchu propriocepce páteře společně s poruchou izolovaného pohybu. Toto extrémně náročné sousloví označuje v praxi takovou tu běžnou situaci, že dotyčný sice VÍ, že se při zvedání těžkých předmětů nemá ohýbat v zádech, ale stejně se ohne, protože o tom, že páteř ohýbá, v danou chvíli prostě NEVÍ. Ne, není to ukázka dadaistické prózy – tohle je prostý fakt.
Na jedné straně tedy máme člověka, který neví, jak si má ze země správným způsobem zvednout upadnuvší klíče, a na straně druhé šampiona, který přesně ví, co si má počít v situaci, kdy rotuje ve vzduchu a svým velocipedem přitom zbujně máchá jako husita sudlicí ušatou. Račte se podívat na ukázku takového dokonale řízeného máchání (sudlici nehledejte). Eleganci pohybu totiž nemusíme hledat jen v baletu, víme?
Špičkoví sportovci, operatéři, stomatologové, klavíristé a spousta dalších profesí by se našla, mají naprosto fantasticky propojenou špičkovou úroveň určitých centrálních motorických funkcí s tělem (rukama, či dalšími součástkami, které v dané profesi používají). Uvedené se netýká sportovců-šachistů, ti mají na výkon trochu jiné požadavky.
Naprostá většina populace nemá propojené nic s ničím a bude to, milí zlatí, ještě horší. S tím, jak se neustále více a více zaměřujeme na informace pocházející zvnějšku, nevšímáme si informací zvnitřku. A nejen že nevšímáme, my to tělo vlastně ani neumíme v hybnosti správně používat. Nebo to tak není? Umíte své tělo správně používat? A mohla bych to vidět?
Jeden blok v testování bude věnován testování gnostických funkcí (vnímání), jako jsou vnímání rozměrů těla, propriocepce a kinestézie, druhý blok bude věnován exekutivním funkcím (vykonávajícím), kterými jsou izolovaný pohyb, relaxační funkce a rovnováha. To, že něčemu teď nerozumíte, nevadí, skočte do toho rovnýma nohama, vysvětlíme si to cestou.
Somatognosie je popisovaná jako schopnost správného rozeznání hranic (velikosti) vlastního těla. Stereognosie je schopnost prostorového vnímání, umístění těla v prostoru (úhel v kloubech, šířka, délka, náklon, rychlost apod.) bez pomoci zraku. Jiné definice ji uvádí také jako schopnost rozeznat předměty hmatem.
Existuje poměrně vysoká pravděpodobnost, že lidé, kteří mají v háji somatognosii a stereognosii mají / budou mít v háji taky záda. A nejen záda, aby bylo jasno.
Nemusíte vědět, co je co (pokud tedy nejste fyzioterapeut, který by to aspoň rámcově vědět měl), k tomu, abyste se mohli natestovat zda to (ne)funguje. Žádný strach, není to těžké, jdeme na to.
Test šířky ramen: V pozici vsedě nebo ve stoje zavřete oči (teď ještě ne, nejdřív to musíte dočíst) a dejte si před tělo ruce dlaněmi na sebe. Otočte je tak, aby jedna byla nahoře a druhá dole (je jedno, jak to nastavíte, většině praváků je příjemnější pravá ruka nahoře – není to pravidlem). Nyní zkuste od sebe oddálit dlaně tak, jako byste chtěli ukázat šířku svých ramen. Ukazujeme na výšku – podívejte se na video. Norma je rozdíl cca do 10 % ve smyslu nadhodnocení nebo podhodnocení. Porovnáváme s reálnou šířkou ramen, což v praxi vypadá tak, že krejčovským centimetrem změříme vzdálenost rukou, potom rozměr ramen a s nostalgickým procítěním vzpomeneme na trojčlenku, s jejíž pomocí vydolujeme ona žádoucí procenta.
Test propriocepce: Najděte si na zdi nějaké to pěkné místečko (třeba díru po skobě), které snadno poznáte (lze použít také např. vzorek na koberci nebo zácloně) a přiložte na něj prst. (Kdo nemá koberec ani záclonu, zato však zdi příliš hladké na uvedený pokus, nalepí si na zvolenou plochu např. kousek tejpu/náplasti.) Nyní zavřete oči a zkuste procítit, kde ruku máte, jak moc zvednutou, jak rotovanou apod. Nyní připažte (nebo jakkoliv jinak pozici ruky změňte). Stále se zavřenýma očima se snažte umístit ruku zpět na původní místo. Oči otevřete a vychutnejte si precizní provedení. Centimetrem si pak můžete změřit rozdíl. Logicky jsme přísnější na dominantní horní končetinu (u praváků je to pravá) a fázickou dolní končetinu (u praváků většinou také pravá). Test se totiž provádí i nohama, což je dobré vyzkoušet kupříkladu u sportovců, kteří mají kopání nohama v popisu práce.
Test kinestézie: provádí se třeba tak, že vám někdo hýbe prstem na noze a vy máte sdělit své pocity – který prst to je a kterým směrem se hýbe. Na nohu se samozřejmě nesmíte dívat, to by jinak nebyla ta správná zábava. (A jestli si myslíte, že je to snadné, a že přeháním, tak si schválně zkuste rozeznat pohyb třetího a čtvrtého prstu na noze. Pak se můžete přijít kajícně omluvit.)
Izolovaný pohyb: Když už jsme tady zmiňovali ty majitelé bolestivých zádíček, zkusíme si izolovaný pohyb související se správnou ergonomií zvedání předmětů. Bude to kyčelní ohyb (ekvivalent rumunského mrtvého tahu). Oč jde: V pozici stoje se zkuste naklonit vpřed tak, aby ohyb byl pouze v kyčlích, ne v zádech. Kolena si můžete lehce pokrčit, ostatně pro majitele zkrácených hamstringů to bude také jediná možnost, jak tento test provést. V ideálním případě se podívejte zboku do zrcadla (svého boku, jinak toho moc neuvidíte). Tak co, jsou vaše záda rovná? Jde vám pohyb provést jen v kyčlích, bez účasti páteře, nebo je to lichá představa?
Relaxační schéma jsme tady na blogu již v minulosti měli, tedy budeme recyklovat a použijeme test posunu čéšek (jablíček) na nohou v pozici stoje. Nic na tom není, prostě drapněte jabka a trošku jimi zacukejte. S citem, s citem.
Test rovnováhy bude obvzlášt vypečený protože do něj propašuji také test izolovaného pohybu, muhehe. To si takhle zkuste holubičku na jedné noze. A pokud se na to cítíte, zkuste se v této pozici postavit na špičku. Pokud to neustojíte a žuchnete, nehaňte mě, já to, prosím pěkně, umím. I na noze, které v roce 1997 hrozila po úrazu amputace. Takže žádné výmluvy!
Možná se nyní cítíte zmatení či zranění (doufám, že ne reálně – že jste tu holubičku nevzali úplně vážně). Možná vám to nejde. Jakože vůbec. Uklidním vás: Pokud nejste profesionálové, které jsme výše zmiňovali, nebude to zas tak horké.
Na druhou stranu – asi je nám jasné, že aspoň bazální úroveň mít musíme, protože jinak bychom padali na zem při chůzi, mlátili se do hlav při nasedání do auta, opařovali se čajem, nebo si vyhřezávali ploténky při manipulaci s těžkými předměty (teď byste se někteří měli chytit za nos).
Možná vás o důležitosti přesvědčí také poznámka, že lidé s poruchami centrálních korových funkcí (= zmiňovaných superfunkcí) se velice těžko přizpůsobují operačním zákrokům a tyto u nich také až příliš často selhávají. A to je něco, co fakticky vůbec, ale vůbec nechceme.
Tak co, jak jste na tom?