Co je to funkční porucha a jak se (ne)léčí

Funkční poruchy pohybového aparátu v populaci rostou jako houby po dešti, i když to nejsou houby a právě teď příliš neprší. Funkční porucha je stav, kdy vás něco začne bolet, ale nepředcházel tomu úraz. Prostě to začne „tak nějak samo“. A je úplně jedno, zda se jedná o patu či o hlavu. Nebo cokoliv mezi tím.

Pokud nějaká součástka vašeho těla začne vykazovat sama od sebe poruchu (nikdy to není bezdůvodně, ale to většina lidí neví), je to většinou dost komplikované na diagnostiku, o léčbě nemluvě. Když vás totiž někdo praští do ramene basebolkou (myšleno tou pálkou, nikoliv čepicí) je linka „příčina – následek“ poměrně jasně čitelná. Ovšem když začnou potíže bez vazby na inzult, stává se ona čitelnost…poněkud rozmazanou.

U funkčních poruch platí pravidlo, které pregnantně vyjádřil pan profesor Lewit: „Kdo léčí v místě bolesti, je ztracen“. Bohužel evropská medicína moderního typu je typickou ukázkou ztraceného času, věnovaného léčení symptomů. Zkusím to vysvětlit na příkladu modelové situace.

Hypotetický praktický příklad

Začne mě bolet v bedrech, více na jedné straně. Vypadá to oblíbenou diagnózu „esíčko“ (potíže s křížokyčelním kloubem – označujeme ho SIK). Půjdu za lékařem, který toho má v práci dlouhodobě až nad hlavu (a ještě výš) a tak se na mě podívá zběžně. Chodit můžu, tak to tak zlé nebude, ne? Pokud má energii, tak mě i vyšetří a pokud budu mít hodně štěstí, tak pošle i na nějaké vyšetření zobrazovací metodou, jako je např. rentgen, CT nebo magnetická rezonance.

Tam se „něco najde“ (pozn. nějaký nález máme na páteři v dospělosti všichni a je to přirozená součást „zrajícího“ procesu těla). Potíže se uzavřou třeba jako blokáda esíčka, dostanu něco od bolesti, když skučím moc, tak i léky na snížení svalového napětí a možná i poukaz na rehabilitaci, kde mě vezmou možná za dva měsíce, protože mají od minulého století plný stav.

Mé potíže mezitím trochu povolí, tak si řeknu, že to bude dobré, využívám léky, na rehabilitaci nejdu (protože na to přece nemám čas) a pokračuji v tom, co jsem dělala doposud a to až do další ataky. A ta s velkou pravděpodobností skutečně přijde a já mám štěstí, že v tuto chvíli netuším, že pravděpodobně bude bolest ještě větší.

Tak takhle to vypadat opravdu nemá. A nyní si vysvětlíme proč.

Celý pracovní den sedím, sportu moc nedám, žádné svaly nemám (doufám, že nyní už chápete, že to fakt není kazuistika o mně :), mám hypermobilitu (velkou hybnost v kloubech – tu teda mám, to je pravda). Sedávám s nohou přes nohu, každý den řídím auto.

Při celkovém vyšetření pohybového aparátu se zjistí, že mám levou nohu lehce povolenou v kyčli (od sedu s nohou přes nohu a používání spojky v autě) a že nemám prakticky žádné funkční svaly, které mají za úkol držet kyčel pevně v jamce. Tím pádem se při chůzi moje pánev trochu nesymetricky houpe, což dosud příliš nevadí mé kyčli, ale opravdu hodně to vadí mému „esíčku“. To se tím, jak se páčí kost o kost, dráždí, začne protestovat a ozve se bolest.

Přestože mě bolí oblasti esíčka, tak, budu léčit pouze oblast esíčka, budu ztracena.

Stále totiž sedím s nohou přes nohu, stále řídím auto, a pořád nemám žádné svaly, které mi stabilizují pánev při chůzi. Tedy mé vyvolávající potíže řešeny nejsou. A žádná měkká technika na záda, mobilizace či aplikace elektroléčby či tejpu to nevyřeší. A ani nemůže.

Co je to kauzalita?

Kauzalita je příčina. Bolest v naší kazuistice hraje roli symptomu. Ale vyléčit (= utlumit) symptom problém neřeší a ani nevyřeší. To je stejné, jako byste si v autě přelepili kontrolku stavu paliva. To, že nevidíte svítit „hladové oko“ ještě neznamená, že máte benzín. Pokud jej v nádrži nemáte, tak auto nepojede, i když kontrolka nic nehlásí. A bolest může být právě takovou kontrolkou, kterou se mnohdy snažíme vypnout. U funkčních poruch bolestivé místo nemusí být místem problému. Může se jednat pouze o nejslabší článek řetězce.

Jak tedy případ bolavého esíčka vyřešit, když vrahem není zahradník?

Vyšetřením. Pamatujte si jednu velice důležitou věc. V těle nic nehraje samo za sebe. Tělo funguje vždy jako jeden tým. Jedna část ovlivňuje druhou část. A pokud chcete problém skutečně řešit, nechte se proklepnout řádně od podlahy (myšleno od chodidel). Co tedy máte dělat?

Je třeba provést celkový kineziologický rozbor. Kdo ho dělá? Každý dobrý fyzioterapeut. A také lékaři jej umí a trenéři také. Ti dobří. Na odkazu si odborníci mohou své znalosti s online kurzem osvěžit.

A co vše takový rozbor obnáší? O tom si můžete přečíst sólo blogový článek TADY.