Když prsty pálí, neuralgie válí

Bolesti mohou být různého typu. Ty pálivé a opravdu hodně nepříjemné, vznikají často z nervového útlaku. Tento útlak může vzniknout prakticky kdekoliv na těle, charakteristickým představitelem je střílení bolesti do nohy při výhřezu ploténky nebo piriformis syndromu. Nemusíme se však omezovat pouze na páteř, nervy si můžeme skřípnout i na ruce (syndrom karpálního tunelu jistě představovat netřeba) nebo chodidle (Mortonovu neuralgii jistě představovat třeba, což právě učiníme).

Co to je?

Označením Mortonova neuralgie (interdigitální neuritida) se popisuje stav, kdy snížením prostoru v místě příčné klenby nožní dochází ke stlačení nervů, které jdou do prstů. Nervy jsou nerady stlačené a dávají to poměrně intenzivně najevo. Typickým projevem je pálivá bolest nebo mravenčení v lokalitě 3.- 5. prstu. Nejčastější výskyt je v oblasti 3. intermetatarzálního prostoru (na obrázku). Zhoršení potíží bývá po delším stoji, chůzi, nebo sportu (bude uvedeno níže). Bolesti můžeme cítit jak na nártu, tak zespod chodidla.

Jaké jsou spouštěče?

Je pravdou, že za velkou část těchto nepříjemných stavů si může majitel (těla). Mnohdy totiž děláme vše pro to, aby se něco pokazilo a útlak nervu vznikl. Proto se pravděpodobně v některé z položek ze seznamu poznáte:

• nevhodná obuv (kdybych mohla červeně zvýraznit, učiním to!) – úzká, vysoké podpatky
• sporty zatěžující předonoží (horolezectví, běh – technika přes špičky) bez odpovídající kompenzace
• neřešené plochonoží
• poškození kostí (úrazy, osteoporóza, únavová zlomenina aj.)
• otok (cévní či lymfatický)
• neurom – nezhoubný nádor nervu – na obrázku níže

_{^{Zdroj obrázku: https://www.priznaky-projevy.cz/neurologie-neurochirugie/351-mortonova-neuralgie-metatarzalgie-priznaky-projevy-symptomy}}

Jak poznáte, že to máte?

Proveďte jednoduchý test. Opatrně vsuňte prst ruky mezi 3. a 4. prst na noze a kolmo k ose chodidla proveďte zatlačení. (Můžete zkustit také místečko mezi 2. a 3. případně 4. a 5. prstem.) Pokud vyvoláte „svou známou bolest“, tak jsme doma. I s Mortonem.

(Jakožto terapeuti buďte obezřetní a hbití. Občas nožky létají vzduchem se stejnou vervou jako při kankánu. Při pozitivitě to totiž umí opravdu hodně silně zabolet.)

Co s tím?

Asi je z podstaty věci jasné, že pokud je přítomen neurinom, má konzervativní terapie pouze omezený efekt. Žádnou technikou totiž tuto bouličku neovlivníme, jediný, kdo ji přiměje k ústupu, je lékař a jeho skalpel. Pokud je ale porucha funkční (dysfunkce v lokalitě příčné klenby – třeba to plochonoží, nebo přetížení dané oblasti sportem bez odpovídající kompenzace), tak to je jiná! Každopádně uvedený postup můžeme zkusit i u majitele neurinomu – je totiž možné, že si ke svému neurinomu pořídil navíc ještě funkční poruchu. Když už, tak už.

Krok první: ošetření střední části chodidla

Již bylo sděleno, že bolest způsobuje příčné stlačení chodidla. No tak ho prostě natáhneme! A jak to uděláme? Jako první doporučuji sáhnout po chodidlového vějířku. Nikoliv se ovívat, nýbrž pracovat na klenbě. Opakujte dle libosti. Vaše nohy děkují.

Když už máme rozhýbáno bez zátěže, přidáme si otevření klenby přes ručník, tedy v zátěži. Malý ručník srolujte a umístěte tak, aby pata byla na zemi a prsty byly přes okraj ručníku. Prsty by měly zůstat volné, bez zatínání. A nyní můžete začít přenášet váhu dle libosti, či spíše dle tolerance. Připomínám, že přes bolest nejdeme, bolest je komunikace, nikoliv nepřítel, kterého musíme „sejmout“.

Opakování? Klidně několikrát denně, pokud se k tomu dostanete. Aplikujte zejména po delším stoji a chůzi v nevhodné obuvi.

Krok druhý: prsty (alias prstce)

Prsty většiny lidí úpí v těsné obuvi. Nejen, že jsou tlačeny směrem k sobě, ale mnohdy je podrážka (nebo naopak svršek boty) tuhá tak, že nemají šanci se příliš pohybovat. Dokonce jsem slyšela, že jsou lidé, kteří vyjdou z domu, sednou do auta, v práci sednou k počítači a pak to celé zase zopakují v opačné posloupnosti. No, prosím pěkně, tomu snad ani nemůžeme věřit, ne?

Jedno z (pro někoho možná krutě) spravedlivých zákonů, dle kterých funguje naše tělo, říká: „Co nepoužíváš, ztratíš“. Opravdu chceme mít místo pružných a přitom silných a odolných chodidel, tuhá kopyta? Já teda ne – už s ohledem na to, kolik stojí běžná pedikúra. Mimoto o chodidlech se hovoří také v kontextu „foot (to) core“, nesmíme zapomínat, že opora do chodidel ovlivňuje také kvalitu nitrobřišního tlaku a tím stabilizaci bederní páteře. Tedy už se nebavíme jen o pedikúře, ale o našich ploténkách. A ty jsou k nezaplacení.

Nyní si ukážeme cviky na rozhýbání prstů a to směrem do strany (abdukce) a nahoru a dolů (plantární a dorzální flexe).

Pozor, NEPŘESKAKOVAT, následující cvičení dělejte až PO uvolnění středu chodidla, jinak kompresi můžete spíše zhoršit.

Cvik 1: „Překlápění“ prstů

Ve stoje provádíme pohyby prstů v co možná největším (tolerovatelném) rozsahu pohybu. A to jak směrem nahoru, tak směrem dolů. Lze provádět i s menším tlakem vsedě, ale provádět prostě nutno!

Cvik 2: Forsírované protažení ohybačů prstů

Prsty nohy položte na srolovaný malý ručník – ideální je malý ručník na obličej. Pokud nemáte, poslouží dobře třeba utěrka. Důležité je, aby prsty byly na ručníku (malíček někdy nevyjde, to nevadí), ale polštářky nohy, na které se opíráme ve stoje, byly na zemi (za ručníkem). Nyní začněte zvedat patu protahované nohy. Většího efektu dosáhnete při cvičení na jedné noze. Mimochodem, toto je jeden z velice efektivních cviků pro pacienty s patní ostruhou.

Pozor, je možné, že pokud máte útlak velký, tento cvik vám sedět nebude. Přeskočte ho a jedeme dál.

Cvik 3: Roztažení prstů do abdukce

Použijeme svou ruku, neboť prsty naší ruky nejlépe odpovídají meziprstním prostorům naší nohy. Cvik můžete provádět vsedě (nohu dejte kotníkem přes koleno druhé nohy), nebo ve stoje (ošetřovanou nohu položíte např. na gauč a nakloníte se k ní). Nyní vsuňte prsty opačné ruky mezi prsty nohy (ruku přikládejte zespod chodidla). Začněte od malíčku a postupujte směrem k palci, pokud vám palec ruky „zbude“ jako bezprizorní, postupovali jste správně.

Nyní můžete prsty ohýbat a natahovat, případně kroužit celou přední částí chodidla… Nebo jen rozdýchávejte pro někoho možná překvapivý pocit, že to přece není možné provést, aniž by došlo k poškození součástek. (Je možné a nedojde.)

Pokud jsou vaše prsty na nohou příliš tuhé, začněte prostě vsunutím špiček prstů a na větší abdukci nohu postupně zvykejte. Pamatujte, jste spoluhráči, nechcete ji (= sebe) trápit!

Co dál?

Pokud cvičíte, až se hory zelenají a přesto nic nepomáhá a dosud jste nenavštívili podologa, je čas to napravit. Podolog vyšetří chodidlo a v případě nutnosti doporučují vložku, která vám zánártní prostory otevře a udrží tak i při stoji a chůzi. Další (pro někoho velice úlevnou) možností je konzultace s ortopedem, který může do postižené oblasti aplikovat obstřik. V případě prokázání neurinomu je pak na místě již zmiňovaný tanec se skalpelem, který provede operační dekompresi nervu.

Článek ukončuji adjustačními ponožkami. A pokud jste četli pozorně, tak jistě víte, že ponožky ano, ale po předchozím uvolnění středu chodidla. Jinak to může prsty nepřiměřeně páčit. A ne že v těch ponožkách budete chodit, na to určené nejsou. Uvařte si kávu nebo čaj, natáhněte se, nohy pěkně nahoru a odpočívat.

No uznejte sami, nejsou ty nožičky roztomilé? (Naštěstí nemusím psát „teď mám třiačtyřicítku“… Víte, ze které hry to je? No jistě, Dlouhý, šikoký a krátkozraký. Máte bod!)