Stabilita kolene a jak na ni správně kouknout

Tento text na napsání čekal už dlouho, já vím. Klientů s poruchami kolenních kloubů mám hodně a téma zajímá samozřejmě také profíky z praxe. Pořád jsem říkala, že to napíšu a pořád jsem psala něco jiného. Jak se praví, lépe pozdě, než později a tak, voilà, konečně jdeme na to!

Budu upřímná – toto téma jsem původně zpracovala ve verzi pro odborný časopis. Protože musím respektovat autorský zákon, napíšu jej sem na blog jinak, za což můžete být jedině vděční. Ptáte se proč?

Odborné texty jsou většinou příšerně škrobené a upjaté. Někdy mám dokonce pocit, že psaní do odborného časopisu je jakási soutěž, kdy vyhrává ten, kdo to zvládne napsat nejvíc odborně, nudně a ideálně tak, aby tomu nikdo jiný nerozuměl. A proto tak ráda píšu sem na blog. Nesvazují mě žádná pravidla.

Tedy bez pravidel, zato stručně a jasně jdeme na to!

Stabilita kolenního kloubu v praxi

Vlítneme na to hned zkraje: Stabilitu kolene ovlivňují statické a dynamické stabilizátory. U statických, kterými jsou kloubní pouzdro, vazy a menisky, cvičením moc nezmůžeme (anatomicky ani funkčně je nezměníme). Jsou, jaké jsou a ve stavu v jakém jsou. Co však ovlivnit můžeme, je jejich budoucí stav, protože správná pohybová terapie dokáže zpomalit jejich další degeneraci.

Naproti tomu u dynamických stabilizátorů, čímž míníme svaly, se můžeme skutečně vyřádit. Co a jak budeme činit se odvíjí od vyšetření ideálně celého těla, protože koleno není jen koleno, ale je integrováno do celkových motorických vzorů. A nejen motorických, ale také senzorických a emočních, tedy komplexní pohled nikdy neškodí, že.

My se nyní budeme zabývat vyšetřením stability kolene. Jak vyšetřit flexibilitu, sílu a propriocepci na dolní končetině zjistíte z každé učebnice pro fyzioterapeuty zabývající se vyšetřením (kineziologickým rozborem), z mých online kurzů nebo článků. Doporučuji ten o diagnóze Osgood-Schlatter a o propriocepci.

Vyšetření stability kolenního kloubu

Hned na úvod důležitá poznámka. Stabilizaci nevyšetříme žádným z ortopedických testů (přední zásuvka, pivot shift test nebo třeba Lachmanův test).

To jsou testy zaměřené na mechanické parametry a zobrazují stav statických stabilizátorů.

Nás však zajímá dynamická stabilizace. Tedy to, jak si s kolenem / koleny poradí cestou svalů náš centrální nervový systém. Zda programy, které koleno „obsluhují“, jsou vyšperkované do detailu, nebo se nacházíme spíše ve stavu tzv. „kloubní slepoty“, kdy mozek dané koleno hledá podobně, jako třeba někdo brýle. A když se stane, že mozek koleno právě najít nemůže, tak to v zátěži podklesne. (Jedná se o tzv. giving-way fenomén.)

K vyšetření použijeme jednoduché testy, které nevyžadují speciálních pomůcek a mají kvalitní výpovědní hodnotu. Patří sem test podřepu na jedné noze (tímto testem se zabývat nebudu, protože jej najdete na výše zmíněném článku o Osgood-Schlatterovi, tak se případně jukněte tam), Drop Jump Test, Triple Hop Stability Test a testování na Y-balance testeru – bez Y balance testeru :).

Tak jdeme na to.

Drop Jump Test (DJT)

DJT dáme hned na začátek z prostého důvodu. Jsou lidé, kteří se na něj (a potom na vás) podívají s podobnou hrůzou jako dyslektik na rozsáhlou knihovnu, a odmítnou jej udělat. To je pro nás informací, že testovaný má kineziofobii, což je nic moc v situaci, kdy tělo chcete používat ve sportu.

Kineziofobie nám říká, že se mozek „zasekl“ v ochranném programu a do některých pohybů prostě majitele nepustí, protože se bojí. Kineziofobie není jen problém psychický, doporučuji udělat test stoje na dvou vahách – v mnoha případech najdeme překvapivou nesymetrii v zátěži, kterou si testovaný vůbec neuvědomuje a problém je tak ukotven i ve fyzické rovině.

Provedení DJT: Jedná se o seskok, dopad, okamžitý výskok a zase dopad. Výška, ze které seskakujeme, by měla být přibližně v oblasti tuberositas tibiae testovaného, což je místo na holenní kosti, kam se upíná čtyřhlavý sval stehenní (resp. ta část vazu, co jde od čéšky). Já k tomuto účelu používám terapeutický stůl.

Vypadá to nějak takto:

Pozitivita testu je jednak odmítnutí (strach) a potom větší či menší pohyb do (častěji) valgózního postavení kolene (do „X“) při prvním nebo druhém dopadu.

Triple Hop Stability Test

Test trojskoku se provádí tak, že testovaného necháme ze stoje na jedné noze provést tři poskoky vpřed (větší poskoky, žádné „vrabečky“) a sledujeme stabilitu po posledním dopadu, kdy je třeba zůstat stát na jedné noze (té, co skáče, pořád jsme na té stejné). Případné zavrknutí kolene (častěji) do valgózního postavení, či výrazná nestabilita trupu nám říkají, že to není právě ono.

Testování na Y balance testeru (bez testeru)

Tester směle nahradíme páskou. Já jsem zpočátku používala kineziotejpy, ale tejp v kombinaci s PVC podlahou dělal nepěkný výsledek, kdy jsem pak drahně času strávila na kolenou a vyvíjela takovou brachiální činnost, že mě to na víkend odrovnalo. Vyznačovací páska na podlahy vás před podobnými činnostmi uchrání a tak ji vřele doporučuji.

Pásku nalepte do podoby dlouhého „Y“ tak, aby mezi jednotlivými rameny bylo 120° (já k tomu účelu používám goniometr). Potom je třeba mít „něco“, co testovaný bude po pásce posouvat. Já používám zvýrazňovač.

Jak správně testovat, nějaké ty vychytávky v komu a taky jak správně vyhodnocovat, najdete ve videu. Stručně řečeno jde o to, že se snažíte dojet zvýrazňovačem po testovacím ramenu co nejdál, ale nesmíte se přitom do zvýrazňovače opřít. Srovnáváme pravou a levou stranu (vzdálenost změříme např. krejčovským centimetrem).

Rozdíl do 10 – 15 % bereme jako normu. Stojná noha by měla mít trochu lepší výsledek, než noha fázická. Cíleně se ptáme na případnou bolest.

(Pozn. Stojná noha je ta, kterou primárně nekopete. Nebo ta, kterou do nohavice kalhot dáváte jako druhou.)

Tak jak to šlo? Už víte, jak na tom jste?

Pokud vás téma kolenního kloubu zajímá, koukněte na online kurz, který jsem pro vás nachystala. Něco o jeho struktuře najdete ZDE. A troufám si tvrdit, že lepší už to nebude. 🙂