TOP 5 tajemství o kyčlích

Ohledně kyčlí se nám drží takový nešvar. Neustále se zmiňuje, jak se mají posilovat, zejména u vertebropatů (ano, já sama tuto informaci také často hlásám), ale často se nedodá ono „bé“ (až „zet“), tedy že jen to samo o sobě nestačí. Nic není černobílé, jak všichni dobře víme a ve fyzioterapii máme někdy barev víc, než bychom si přáli. Diagnostika pak může být skutečný oříšek.

Kyčelní klouby moderního člověka dostávají řádně zabrat, co si budeme povídat. Sed jim právě nesvědčí, a to, co by jim svědčilo – hluboký dřep – se zase neprovádí. Pokud se to před některými lidmi jen odvážíte vyslovit, zatváří se podobně, jako byste po nich požadovali konzumaci Bóbika. Holt se to nenosí.

Na kyčelní klouby je třeba pohlížet v komplexnosti a věnovat se jim stejně důkladně, jako jiným pohybovým segmentům. Bez ohledu na to, že jsou to takoví „držáci“ a často toho vydrží opravdu dost.

A co že se to v praxi tak často opomíjí a neřeší? A co se naopak řeší, i když by se mělo připustit, že je to vlastně normální? Pojďme se na to společně podívat.

Tajemství číslo jedna: hybnost kyčlí může být asymetrická a je to normální

Pokud jste se teď zarazili, tak zbystřete. Pokusím se vám to vysvětlit jak nejlépe umím. Jsou situace, kdy je skutečně asymetrie v rozsazích pohybů v kyčlích u daného člověka normální a není žádoucí stavět na piedestal jejich „opravu“ ve smyslu symetrizace. Kdy to může nastat? Například u skoliotiků, u lidí s kyčelním impingementem nebo u lidí, kteří mají asymetrickou kyčelní dysplazii.

Vzpomínám si na skoro šedesátiletou pacientku, která měla kyčelní dysplazii a začala trénovat sed roznožný na bosu, aby si hybnost zlepšila. (Jejím cílem byl rozštěp.) Na to nezbývá než polknout, nadechnout se a vysvětlit, že v portfoliu máme cviky, které budou zcela jistě prospěšnější. Nezapomeňte s lidmi mluvit, nejen ošetřovat a cvičit.

Poznámka pro terapeuty: testování kyčle provádíme ve flekční i extenční pozici, tedy vleže na zádech (kyčel je ve flexi) a vleže na břiše (kyčel je v extenzi, resp. v nulové pozici). Vleže na zádech testujeme pasivní rozsah plus joint play, vleže na břiše pasivní rozsah do vnitřní rotace, tedy napětí hruškovitých svalů.

Pamatujme, že rozsahy kyčlí mohou být fyziologicky nastavené odlišně a není možné je symetrizovat. Např. u vyššího stupně skoliózy jsou pánevní kosti vůči sobě rotované a už to tak je. Můžeme přenastavit svalový tonus, ale efekt na rozsahy bude pouze částečný. Není třeba si s tím dělat hlavu, je však nutné nezapomenout to pacientům správně vysvětlovat.

(A pokud si někdo nyní pomyslel, že je tedy zbytečné cokoliv dělat, tak oponuji, že to NENÍ zbytečné. Na anatomické asymetrie totiž v naprosté většině případů nasedají asymetrie – dysfunkce – měkkotkáňové a s těmi se my, fyzioterapeuti, přece tak rádi kamarádíme!)

Tajemství číslo dva – rotace kyčlí mohou být snížené a je to normální

Pokud byste čekali, že všichni lidé mají kyčle přesně v takové pozici, jako měl kostlivec při výuce odborných zdravotnických předmětů, tak vězte, že tomu tak není. A proto je třeba i rozsahy pohybů posuzovat velice zodpovědně a nestrašit, že je někdo vlastníkem natolik omezených nebo naopak výjimečně velkých rotací, až to není hezké (= fyziologické). Ona totiž i ta fyziologie má poměrně široký rozptyl, víme?

Slyšeli jste už někdy pojem anteverze nebo retroverze acetabul? (Pro vysvětlení – přední nebo zadní pozice kyčelní jamky.) Pokud ne, doporučuji se na toto téma mrknout, protože pokud zhlédnete pár obrázků, bude vám hned jasné, proč někteří lidé nebudou moci udělat šnůru nebo rozštěp a to ani kdyby se ucvičili. A nebo proč někteří fotbalisté tak trpí na tříslo kopající (fázické) končetiny. Jednoduše řečeno, pozice jamky ovlivňuje kyčelní mechaniku a je možné s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá udělat.

Poznámka pro terapeuty: retroverzní postavení kyčlí znemožňuje napřímený sed. Ano, čtete dobře. Máme tendence učit sed na sedacích hrbolech s napřímenou lordózou, ale i když to vypadá fakticky dobře, není to vhodné pro každého! Pokud má člověk v tomto správném modelu sedu pocit tlaku až bolesti v tříslech, doporučujeme sed s jemně kyfotickým držením bederní páteře.

Dobrá zpráva je, že i když to neodhalíte a na problém neupozorníte, tak se vlastně skoro nic nestane, protože pokud jste viděli někoho sedět na sedacích hrbolech s napřímenou lordózou déle než 15 minut, tak zřejmě žijeme v odlišných galaxiích.

Tajemství číslo tři – stabilizace se netýká jen pelvitrochanterických svalů

Ano, ano, přiznávám, že ve fotbalu jsem všechny hluboce iritovala svou vášní pro cvičení stabilizace kyčlí. Vnímám to jako důležité a sdělím vám jedno tajemství, které mi nějakou dobu unikalo. Není to jen o cvičení vleže na boku (cviky z kalanetiky a pilates, tedy analytické modely), je třeba se postupně propracovat až do stoje. No ano, je to tak.

Pokud totiž chceme zlepšit stabilizaci kyčlí, kterou si kdekdo ničí sedem s nohou přes nohu nebo řízením auta nebo výrazně asymetrickou zátěží (opakované výpady ve sportech jako je např. squash) nebo pro jistotu vším uvedeným naráz, tak potřebujeme zařadit cvičení ve stoje, tedy v pozici, kde nám o to zlepšení stabilizace ve skutečnosti jde.

Pokud víme, že mozek nezná svaly, ale zná pohyby, tak chápeme, že prostě musíme reedukovat pohyb. (Poznámka: netýká se to samozřejmě pouze kyčelního kloubu a proto sakryš konečně přestaňme cvičit s vertebropaty stabilizaci středu těla pouze v pozici vleže na zádech. Konec hlášení.)

Mimo aktivaci pelvitrochanterických svalů nám samozřejmě také jde o hýžďové svaly, adduktory (přitahovače) a další. Vždy terapii vedeme dle výsledků kineziologického rozboru daného majitele těla a jeho konkrétních problémů.

Tajemství číslo čtyři – hluboký dřep je svatý grál

Jak bylo zmíněno v úvodu, hluboký dřep je pro spoustu lidí neslušné slovo. Přitom je to pohyb, který je tělu vlastní stejně jako dýchání nebo mrkání (no dobře, tak často ho neděláme, ale víte, jak to myslím). Jak si myslíte, že se vyprazdňovalo ještě pár století zpátky a jak se dosud vyprazdňuje ještě v mnohých částech světa? (A jaká že je to ta fyziologická pozice při porodu?) Ano, vše souvisí se dřepem!

A jak pravil fantastický fyzioterapeut Petr Bitnar: „…defekace na vysoké toaletě je sice posturálně pohodlná pro jedince, ale naprosto posturálně nevhodná pro defekaci.“

Pravdu máš, Petře.

Proto je vhodné do portfolia cvičení řadit také pohyby, které vysokou flexi v kyčlích obsahují, a to dřív, než bude pozdě. Jako možný příklad lze použít houpání ve dřepu (viz video níže).

Netrapte se s kyfotickým držením beder, o to teď nejde. Mimochodem, u retroverzních acetabul je běžné, že ke kyfotizaci bederní páteře v hlubokém dřepu dochází dříve. Mnohem dříve. Oč nám ale nyní jde, je důkladné „promazání“ v kyčlích, což se děje maximem rozsahu pohybu v přiměřeném tlaku.

Samozřejmě respektujeme případné kontraindikace, jako jsou operace kyčlí nebo kolen a zranění v těchto segmentech. Kotník samozřejmě také, to dá rozum.

„Osolit“ to můžeme také dalším cvikem, kdy překlápíme kolena v pozici hlubokého dřepu. A protože nejsme (o)máčky, tak se nebudeme ničeho držet. (A pokud se překlopíme, tak z toho neviníme autorku blogu.)

Pokud nám cvičení nejde, nezoufáme a ulehneme na záda. Uchopíme palce u nohou a zkusíme kyčelní „přehazovanou“ a nebo houpání do sedu. Něco jít přece musí!

A co takové přehazování kyčlí vsedě? Ehm? (Vzpomínám na chlapce fotbalisty, jak na mě, když jsem tento cvik předváděla, hleděli nevěřícím okem. Zdravím, kluci!) P. S. Cílem je neštrejchnout nohama o zem.

Tajemství číslo pět – kyčel je integrována do celé postury

Cvičit kyčel jen jako kyčel může být dobrý základ. Ale nestačí to. Pokud stavíte dům, taky nechcete bydlet ve sklepě, že jo. Kyčelní klouby je třeba udatně integrovat do celkového držení, což si můžeme vyzkoušet ve vyšších pozicích kleku a stoje.

Jako první zkuste kyčelní průvlek, který vychází z pozice tripod z DNS (klek na 4, kdy jedna noha je položena v úrovni rukou ve vysoké flexi v kyčli). A opět, štrejchání a padání nepovolujeme!

Jak top cvik vnímám zvedačku z tureckého sedu. Tak tohle je už skutečně „vyšší dívčí“. Jako kdo tohle zvládne, tak si opravdu může uznale poplácat po ramínku, protože si to fakticky zaslouží. Principem je ze stoje provést sed do tureckého sedu a opětovný zdvih. S tím, že optimální provedení je charakteristické tím, že se koleny, ani rukama nedotknete země. Uf.

(Technická poznámka – rozmyslete si, kterou nohou půjdete vzad, protože většina praváků má silnější levou dolní končetinu. Poznámka dvě – pokud podobné „extra“ cviky příliš necvičíte, zkuste to jen chvilku a moc se netýrejte. Já jakožto paličatý beran jsem se potýrala a lehce jsem si „uvařila“ pravou kyčel. Neznáte nějakého dobrého fyzioterapeuta?)

A příště se podíváme třeba na nějaké ty testy, které mohou vypovídat o funkci kyčlí, resp. jejich poruše.