Co je to neutrální pozice bederní páteře a k čemu je to dobré

Neutrální pozice bederní páteře je takový gordický uzel fyzioterapie lidí s bolestmi zad. My sice popisně dělíme páteř na kostrční, křížovou, bederní, hrudní a krční, ale páteř je jen jedna. Dělíme ji proto, aby bylo jasno, o které části mluvíme. A pokud má problém jedna část, má problém celá páteř.

Myslím, že pokud se bavíme o nastavení páteře, tak se shodneme na tom, že bederní křivka je takový základ pro napřímení. Její zakřivení je ovlivněno nastavením pánve a proto se tento komplex často označuje jako lumbopelvický (v lidštině bedro-pánevní). Představte si ji jako základy, na kterých se staví dům. A všichni víme, jak dopadla šikmá věž v Pise.

Bederní páteř a její trápení

Asi všichni tušíme, že bederní část je nejvíce zatížená / přetížená (také proto má mezi obratli největší ploténky). Nejen, že musí snášet největší tlak (celá váha trupu, hlavy a horních končetin), ale je nejvíce namáhána také mechanicky – ať už nevhodným sedem, nebo ohýbáním.

Můžete mi věřit, že když vidím, jak se někteří lidé ohýbají např. pro činku, tak bych je nejraději tou činkou vzala přes hlavu, aby se jim konečně rozsvítilo. Ale protože bych tu činku (většinou) neunesla a protože jsem přesvědčena o tom, že moje odpovědnostní pojistka se na tyto inzulty nevztahuje, zůstávám pouze u těchto nebezpečných myšlenek. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až veselá mysl půl zdraví. Vždyť to znáte.

Lordóza – co to je a k čemu to je

V bederní páteři je něco, čemu se říká lordóza. To je takové to prohnutí páteře směrem vpřed. Někdo ji má větší (hyperlordóza), jiný menší a můžeme dokonce vidět i kyfotizaci (vyklenutí) v této oblasti, což označujeme jako paradoxní lordózu.

Napadlo vás někdy, proč jsou naše záda tak poskládaná? K čemu vlastně ty křivky máme? Nebylo by nám lépe bez nich? Věřte mi, nebylo, páteř totiž díky svým křivkám a ploténkám funguje jako dokonalý tlumič. Pokud si představíte páteř jako rovnou tyčku, tak každý otřes, který by vznikl při dopadu chodidla o zem při chůzi by vám rezonoval v hlavě víc, než dunivé basy kvalitně ozvučeného metalového koncertu. A o to žádná hlava na světě nestojí (myslím o ty otřesy; metal je věcí individuálního vkusu a někdo o něj překvapivě stát může).

Dalším důvodem, proč je páteř tak poskládaná, je fakt, že umožňuje skvělou hybnost. Své křivky byste tedy měli mít rádi (a netýká se to jen páteře – rozumíme si).

Vysoká hra anatomie a funkce

Situace ohledně nastavení páteře není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Protože částečně za to může anatomické nastavení a částečně funkční deficit. Prostě někdo má anatomii v cajku, ale kazí si to svými dysbalancemi a pohybovými zlozvyky, někdo má již od maminky a tatínka dánu bederní křivku v méně výhodném postavení, než bylo evolučně plánováno.

S anatomií toho moc neuděláme, to je jasné. Co však můžeme ovlivnit naprosto skvěle, je funkční nastavení. A o to taky jde, přátelé. Pokud jste tedy v anatomii netáhli zrovna výherní los, není to důvod k frustraci a dojmu, že „tady je už vše zbytečné“. Naopak. Je třeba si říct, „fajn, karty jsou rozdány ne zrovna skvěle. Co mohu udělat pro to, abych tuto situaci zlepšil/a?“. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Já to vím a vy to víte také.

V obou případech je třeba vědět, co hledáme a jak to asi vypadá. Jsou lidé, kteří nerozliší bederní lordózu od tablety aspirinu. Tak aby z toho nebylo čekání na Gogota.

Jak již bylo zmíněno v textu věnovanému správnému držení těla (2. díl), nastavení pánve (a tím bederní páteře) je přímo závislé na schopnosti opory do chodidel. Prostě je třeba umět dobře stát. Pánev by měla být vybalancována nad hlavicemi stehenních kostí v rovnovážném baletu svalů na své přední a zadní straně. A pokud byste se chtěli zeptat, tak ne, toto rovnovážné nastavení skutečně příliš často v ordinacích nevídáme.

U naprosté většiny lidí s (nejen) bolestmi beder dochází k tomu, že „zapomenou“, jak se izolovaně pánví pohybuje. Tak schválně, zkuste si to. Zkuste ve stoje hýbat pánví (podsazovat a vysazovat), aniž byste pohnuli trupem a (nebo) krčili kolena. Pohyb je prostě jen pánví, ostatní součástky těla se pohybovat nemají.

Není to tak snadný úkol, jak se mohlo zdát, že? A víte, že je třeba tuto dovednost dostat pod svou volní kontrolu, protože jinak to prostě fungovat nebude? Jak jinak si máte najít neutrální pozici bederní páteře, která je jakýmsi pomyslným středem mezi maximálním podsazením a vysazením? Aha?

Neutrální pozice bederní páteře

A teď přijde to grande finale. Jak najít svou neutrální pozici bederní páteře? Ano, píšu svou, protože aby bylo jasno, každý z nás má tuto pozici někde jinde. Proto neexistuje jednotná poučka poplatná pro všechny. Nebuďte z toho nervózní, stejné je to přece také v kuchyni, sami dobře víte, že každá sůl solí jinak.

A aby to bylo ještě zamotanější, tak jinou neutrální pozici můžete mít například ve stoje a vsedě. A víte proč? Protože odlišné nastavení můžou mít na svědomí třeba vaše kyčelní jamky, které vsedě neumožní napřímení pánve do plného sedu na sedací hrboly. Pokud si pamatujete z úvodu, bavíme se o lumbopelvickém komplexu, tedy jak se nastaví pánev, tak reaguje bederní páteř. Což však rozhodně není omluvenka k „blbému“ (= nekorigovanému) sedu.

Každopádně naučit se izolovanému pohybu pánve vsedě jde někdy zpočátku lépe, než ve stoje. Zkuste to. Ale tak jak tak se to stejně budete muset naučit také ve stoje, přes to vlak (pánev) nejede.

Neutrální pozice bederní páteře je takové nastavení, kde napětí svalů přední a zadní strany těla je v rovnoměrné distribuci, pozice je pohodlná a nebolestivá.

(Definice neplatí, pokud vám právě do zad omylem narazil náklaďák či se vám tam schválně zakousla cholerická veverka – což se samozřejmě také běžně stává.)

Pomocné (alias záchytné) body pro kontrolu:

• většinou se bedra nachází v plynulém prohnutí (zalomení většinou značí problém),
• lem kalhot je rovnoběžně se zemí (ehm, tady velice záleží na střihu),
• pomyslné (ale vysoce reálné) horizontální předěly jsou rovnoběžné vůči sobě (jedná se o pánevní dno, bránici, spodinu dutiny ústní),
• držení těla je napřímené, ale nikoliv křečovité (stoj ala Tyrš není dle měřítek většiny fyzioterapetů to pravé ořechové),
• když šťouchnete do břicha, není úplně povolené, ale přiměřeně aktivní a účastní se tak na držení.

Když to zkorigujete moc, tak jste prohnutí v zádech příliš a žebra vystupují směrem ven způsobem připomínajícím chrta. Pokud to překorigujete naopak, tak se většinou shrbíte. Správně je to „tak akorát“ a já vím, že přesně víte, jak to myslím.

Proč jsme to celé tak sáhodlouze rozebírali? Protože byste měli umět znát svou neutrální pozici bederní páteře a měli byste v ní umět „pracovat“, alias cvičit, alias žít. Protože pouze neutrální pozice zaručuje, že je páteř dobře připravena pro své zatížení.

A pokud přes to všechno nevíte, jak tu ideální pozici najít, je ten nejlepší čas navštívit svého fyzioterapeuta a položit mu onu kruciální otázku: „být či nebýt“? Aha, ne, tak ta to není. Ale tato to je: „Pomůžete mi najít mou neutrální pozici bederní páteře?“