Syndrom malé mořské víly alias patní ostruha

Patní ostruha je nemilým produktem (povětšinou) tří věcí – nesprávně zapojeného chodidla, asymetrie rozložení těžiště těla a dlouhodobého stoje. To, že tomu nepomáhají nevhodné boty, je zbytečné zmiňovat. I když… asi není.

Patní ostruha je potíží, která nevznikne jen tak, že by si prostě řekla, to je ale dnes hezky, dnes by to šlo. Patní ostruha je problémem, kterým tělo dává již poměrně hlasitě najevo, že je – eufemisticky řečeno – dost výrazně nakrknuté. Spouštěč se totiž potichu tvoří týdny, někdy i měsíce. A za to může v naprosté většině majitel těla, který opomíjí to, co by opomíjeno být nemělo. Co to ta patní ostruha vlastně je a jak vzniká? A co můžeme dělat pro to, aby vznikat přestala?

Co je to?

Patní ostruha je zánětlivé přetížení úponu chodidlové povázky (představme si ji jako takovou šlachu v chodidle, která je mezi patní kostí a předonožím – podobně, jako je na obrázku). Je to struktura, která je poměrně silná a (s)nese velké zatížení – výrazně se totiž podílí na držení podélné klenby nožní.

Měla by být pružná, což všichni, kdo kdy patní ostruhu řešili, ví, že to takto rozhodně být nemusí, neboť největší bolestivostí nás počastuje ráno. Je to proto, že v noci se při spaní zkrátí a ráno ji místo adjektiva pružná přesněji charakterizuje slovo bolestivá. Hodně bolestivá. Proto velká část majitelů této radosti pajdá svou ranní cestu na toaletu bez došlápnutí na patu.

Spouštěčem je typicky chronické dráždění – vysvětlíme si dále, co tím myslím – které vede ke vzniku zánětu lokalizovaném v místě úponu šlachy na patní kost. Tento zánět bolí – a to jako že hodně – protože přesně tohle záněty s oblibou dělávají. Po libovolně dlouhé době dochází k tomu, že zánětem postižené místo postupně osifikuje, což znamená, že se původně měkká tkáň mění na kostěný výrůstek a ejhle, ostruha je na světě.

To, že vás bolí pata, tedy ještě neznamená, že tam máte výrůstek. Proto v časných fázích této diagnózy nelze ostruhu zachytit na rentgenu – zánět tam je, a bolí, bohužel zánět na rentgenu vidět není.

V případě osifikace kostěného výrůstku dochází ke dvěma možným scénářům. První – ostruha (představme si ji jako takový zobáček) – vyroste přímo do chodidlové povázky (tedy ve směru pata – prsty na noze). To je ta lepší situace, protože potom většinou přestane bolet. Druhý scénář je horší. Ostruha si totiž usmyslí, že vyroste ve směru mezi patou a zemí, tedy směřuje přímo k zemi a při každém došlapu na patu nepříjemně píchne. Lidé s touto variantou jsou na tom stejně jako malá mořská víla – také je při každém kroku v noze krutě zabolí.

Jak poznat, že už se něco chystá?

Nemyslete si, že patní ostruha začne bolet až když je hotová. Ona se nějakou dobu chystá, a pokud ji při tom přistihnete, je velká pravděpodobnost, že usmlouváte mírnější průběh. Nebo jí to zrovna zatrhnete, což je ta nejlepší varianta. Máte tedy naštvanou chodidlovou povázku, nebo ne?

Udělejte si jednoduchý test vsedě. Pokud vám to vaše kyčel umožní, dejte si kotník jedné nohy přes koleno druhé. Stejnou rukou si co nejvíc zvedněte nohu v kotníku i prstech tak, aby bylo chodidlo co nejvíc protažené. No a nyní druhou rukou palcem pomalu zajíždějte do patního polštářku a to do místa, kde patní kost končí (směr do chodidla). Postupujte opatrně, pokud se totiž už něco děje, můžete se dočkat nečekaně intenzivní reakce. Bolí to jako čert? No, tak to abyste už chystali s ostruhou zásnuby.

(Pokud nemáte dostatečnou hybnost v kyčlích, test vám může provést druhá osoba. V zásadě se nedoporučují jakkoliv naštvaní partneři nebo jiní rodinní příslušníci.)

Proč ostruha vzniká?

Důvodů je vícero, ale ten hlavní je, že na dané noze máte větší zátěž (proto v naprosté většině případů ostruha vzniká na jedné noze, že ano). Buď na té noze víc stojíte, nebo na ni častěji dopadáte (typicky např. pokud často uklízíme a při sestupování ze schodečku došlapujeme na zem stále jednou nohou napřed). Další příčinou této asymetricky rozložené zátěže je uhýbání čemukoliv jinému v těle – nedoléčenému zranění (nebo novému zranění), často také dysfunkcím, které si mnozí lidé díky svým zlozvykům přepečlivě pěstují (sed s nohou přes nohu apod.).

Nepomůžou tomu ani nevhodné boty. Kupříkladu ty s příliš tuhou podrážkou („kanady“) nemusí vaši patní ostruhu zrovna uspokojit, problém však může působit také dočista odlišná obuv, jakou jsou například „žabky“, „bosoboty“ (barefooty) či balerínky. Ostatně ostruha je rodu ženského, tak… jistě chápete, že v tom, co jí vadí, nemá mnohdy zcela jasno.

Léčba

Jak už bylo uvedeno výše, je velice vhodné léčit nejen ono bolestivé místo, ale také SPOUŠTĚČ. A spouštěčem může být něco tak nečekaného, jako je třeba slabá stabilizace kyčle, kterou si (nejen) žena vypěstuje chronickým sedem s nohou přes nohu. Řešení této detektivky nabídne erudovaný fyzioterapeut, který to díky kineziologickému rozboru většinou prokoukne, ať už se problém schovává kdekoliv.

Léčba obsahuje dva pilíře: lokální terapii – ošetření měkkými technikami (provádí většinou fyzioterapeut), fyzikální terapií (nejčastěji použitím ultrazvuku, radiofrekvenční terapie, laseru nebo rázové vlny) – také provádí fyzioterapeut, stejně jako tejpování, flossování a další zajímavosti. Lékař může ještě nabídnout ošetření vpichem suché jehly, nebo obstřiku. Druhým pilířem je léčba kauzální – hledáme a ošetřujeme onen tajemný spouštěč. To je totiž jediná cesta k trvalému výsledku.

Pokud vás to hodně bolí, zkuste vyřešit noční ortézu. Ta má za úkol držet kotník v lepším úhlu a zamezit tak velkému zkrácení šlachy. Všichni pak budou povinně ráno masírovat nožičku tenisákem nebo masážním válečkem. Roller jde také použít, ale pozor na případnou rozespalost. Úraz se může stát ani nevíte jak.

Při rolování nezapomeňte chodidlo všelijak vytáčet, a pozor – do toho nejvíc bolestivého místa nejezděte, nechte ho být. Ošetřujte pouze to, co se „nechá“. Obecně bojovat s dobrou bolestí nemá smysl. Ovšem s chronickou je to věc zcela jiná.

P. S. Nesmím ještě zapomenout na fasciální ošetření. Toho bohdá nebude, abych ho neuvedla. Ony totiž i ty stažené fascie mohou být cestou dlouhých řetězců odpovědné za vznik právě patní ostruhy. No, není to tak jednoduché, jak jste si na začátku možná mysleli, že?