Manuál správného držení těla – 1. část

O tom, že máme dbát na správné držení těla, slyšíme podobně často, jako o tom, že si máme čistit zuby a uši. (A přitom mít za ušima!) Co to správné držení těla je, kde se to dá sehnat a proč by nás to vůbec mělo zajímat – o tom všem je následující text.

Většina z nás ví, že má tělo. Tělo podléhá nejen svodům mysli, ale také svodům gravitace. Držení v prostoru je náročné už z toho důvodu, že povětšinou stojíme na dvou končetinách (většinou těch dolních) a tím je opěrná báze poněkud…poddimenzovaná. Většina populace sedí – tím se sice u některých opěrná báze zvětší (někdy až překvapivě zvětší), na druhou stranu i sed má své nevýhody. Říká se, že žádné zvíře není tak hloupé, aby si dlouhodobě sedělo na pánevním dnu. Člověk holt musí.

Proč by nás mělo zajímat držení těla a ještě k tomu správné držení těla?

Je to proto, že:

• správné držení těla snižuje opotřebování měkkých tkání (všude tam, kam je vaše oko dohlédne i tam, kam nedohlédne),
• umožňuje lepší práci bránice (to je ten hlavní sval na dýchání),
• umožňuje lepší práci vnitřních orgánů (to je všechno to, co je v břiše a i jinde),
• umožňuje lepší prokrvení (ano, včetně prokrvení mozku),
• dobře to vypadá (komentář netřeba).

A v tomto článku si to rozebereme.

Držení těla a opotřebování tkání

Představte si auto, které má nesprávně nastavená kola – a tím sjíždí pneumatiky. Pokud jsou kola nastavená tak, že se kloní horním okrajem směrem k sobě, sjíždí se vnitřní strana pneumatik. Pokud se odklání od sebe, pak dostává na frak ta vnější. Stejně působí síla například na vaše menisky v kolenou. Pokud nohy v zátěži vypadají jako písmeno „X“ – ničíte si vnitřní menisky. Pokud vypadají jako „O“, pak vnější. Pokud někdo přišel na svět s nohama vymodelovanýma do tvaru výše zmíněných písmen, má to holt těžší (a jeho menisky taky).

Podobná situace je třeba na páteři. Představte si avantgardně povolené břicho a zalomená záda, něco jako jak obrázku vlevo. V tomto případě je tlak na ploténky větší z jejich zadní strany a tím je postupně „sežvýkává“. Pak stačí nějaký „hloupý“ pohyb a neštěstí je na světě. Pozor na podobné úbytě zachází i ploténky štíhlých jedinců, není to problém pouze lidí s nadváhou či obézních. Vždy je to o tom, zda daný jedinec má svaly a zda se je nebojí použít.

Poznámka: Čáry na obrázku zobrazují přibližné roviny bránice a pánevního dna. Čím více se rozbíhají, tím náročnější tlaky na páteř musí vaše tělo snášet.

Tajemná bránice

Bránice je předěl mezi hrudníkem a břichem. Funguje podobně jako píst, při nádechu její středová část klesá dolů a při výdechu se zase zvedá. Bránice zajišťuje nejen dýchání, ale také stabilitu tzv. hlubokého stabilizačního systému (je jedním z hrdinů tohoto systému) a pokud ji neumíte použít, neumíte chránit své ploténky. A pokud máte ploténky již předžvýkané (viz výše), tak máte více než jisté, že fyzioterapeuta potřebovat budete. A možná nejen jeho / ji, ale také lékaře a v nejhorším případě také operatéra. A to si – myslím – nikdo nepřeje.

Bránice (a její správné používání) prodlužuje životnost vašich plotének! Pokud dýcháte správně, bráníte vzniku jejich předčasnému opotřebení.

Pokud by vás téma bránice zajímalo více, doporučuji k přečtení text o dechu, jehož první část najdete ZDE a druhou část ZDE.

Práce vnitřních orgánů

Orgány máme a moc nad nimi nepřemýšlíme – pokud fungují. Málokdo si po dobrém obědě řekne – no ne, žaludku, jak ty jsi to pěkně strávil, no ne střevo, jak jsi mě pěkně vybavilo živinami, no ne, konečníku – ale vždy to znáte. Konečně dobře se vyprázdnit zaručuje uspokojující vstup do nového dne.

Aby vaše orgány mohli činit, co činí, je třeba mít pro to prostor a tlak. Prostor znamená, že nemáte břicho stlačené do ruličky tím, jak se hroutíte v sedu na židli a tlak znamená, že vaše bránice může konat jeden ze svých úkolů – a tím je masáž vnitřních orgánů. Věděli jste, že při správném dechu vaše ledviny cestují nahoru a dolů jako ve výtahu? A očividně jim to dělá moc dobře!

Pokud jste ale nad prací shrbení jako profesionální cyklista, pak mají (nejen) vaše ledviny smůlu – a vy s nimi. Navíc bránice, která plošně „nedýchá“ nebude správně fungovat jako svěrač jícnu – a vás pak může pálit žáha. A na to pilulky stačit nebudou.

Tak to funguje po celém těle – vnitřní orgány, žíly, lymfa – prostě vše počítá s pohybem, pohyb počítá se svaly a kdo nemá ani jedno a ani druhé, může maximálně počítat dny nemocenské.

Správné prokrvení

Tělo bylo koncipováno tak, že evoluce mu dopřála napřímené držení a POHYB. Proto, když usedneme, a v sedu zůstaneme, nemáme dostatečné možnosti regulace k tomu, aby se to dlouhodobě obešlo bez poškození. Co dělá tlak? Tlak na něco tlačí – logicky. Tedy hlava kupříkladu tlačí na krční páteř. Pokud je držení napřímené, tak se většinou žádné drama nestane. Je ale napřímené?

Při tzv. předsunu hlavy (člověk tak trochu vypadá, že na něco před sebou mžourá), dochází k zalomení v přechodu hlavy a horní části krční páteře. V tom místě jsou 2 obratle naprosto speciálního tvaru, jmenují se nosič a čepovec. A jejich posláním je mimo jiné chránit cévy, které tudy vstupují do lebky a vyživují – ale to je mi překvapení – mozek.

Věděli jsme, že při dlouhodobém předsunu může dojít nejen ke zhoršení zraku, ale také koncentrace či inteligenční kapacity? Aby ne, když je tam málo krve. A krev znamená živiny! Mozek je stejně žravý jako žena v určité fázi cyklu (neptejte se mě, odkud to vím) a i když tvoří jen kolem 2 % tělesné hmotnosti, uzurpuje si přibližně 20 % z celkového množství spotřebované energie. Kam se hrabou svaly, to se nedá srovnat!

Jak danou situaci řešit? No, asi se budeme muset napřímit a začít si toho správného držení všímat. Jak na to se můžete podívat do druhého dílu tohoto článku, který najdete TADY.

Tedy nezapomeňte – chcete mít v pořádku měkké tkáně a zpomalit tak výskyt bolestí spojených s artrózou či opotřebováním plotének? Chcete, aby vám v pořádku fungovala střeva, ledviny a jiné vnitřní orgány? Aby mozek zvýšil výkon? K tomu všemu nepotřebujete žádný zázračný prostředek, tím zázrakem je totiž správné držení těla!

Ty nejlepší věci v životě jsou často ty nejjednodušší.

Jak prosté, milý Watsone.